Všem vážným zájemcům o budoucnost světové i české ekonomiky tento Pavlíkův sborník vřele doporučuji – obzvláště však těm, kteří se na modernizaci a obnově lokální české i slovenské ekonomiky chtějí přímo podílet, ne-li přímo vést, a tak podporovat a snad brzy i exportovat, jak tomu bývalo kdysi za Baťů.“ Porevoluční doba přinesla rozpad socialistického hospodářství, reprezentovaného Jednotnými zemědělskými družstvy, to ovšem neznamenalo jen vznik soukromých hospodářství či nutnost hledat nové způsoby spolupráce, ale také zánik přidružených provozů, jak píše Radim Perlín v doprovodné publikaci k výstavě Venkovy a venkované [1], což zcela zásadně ovlivnilo zaměstnanost na venkově, ruku v ruce se sebe-identifikací doposud ,,hospodařícího“ obyvatelstva. Mnohé obce v okolí velkých měst byly následně od roku 2000 zasaženy masivní vlnou suburbanizace [2] - výstavbou na přilehlých pozemcích. Zvyšuje se počet obyvatel, kteří ovšem často nijak nepřispívají k rozvoji obce (mnozí z nich jezdí do svých domů jen večer, v místě nepracují, nenakupují, nesdílejí společenský život a nemají zájem o rozvoj tradičních center obcí). Mění se krajina v okolí obcí, dochází i k deziluzi mnohých těch, co se do nich přistěhovali – opustili města s touhou po „blízkosti“ přírodě - ta ale výstavbou nových čtvrtí paradoxně zaniká. Obce se často dělí na starousedlíky a nové obyvatele. V poslední sledované dekádě (od 2010) ovšem probíhá určitá renesance – znovuobnovení zájmu o naši kulturní krajinu (Typ krajiny, která vznikla kombinací činnosti přírody a člověka. Jednoduše se dá říci, že vzniká všude tam, kde žije člověk. Kulturní krajina je charakteristická pro oblasti s vyspělou ekonomikou, hustým a dlouhodobým osídlením a je obrazem krajiny typicky evropské. Je výsledkem zásahu člověka do krajiny s cílem přeměnit ji ke svému prospěchu.).