Tvar zastavěného území a rozložení funkcí v něm, to jsou parametry nejhrubšího měřítka, které předurčují fungování města. Jejich promyšlené řízení může podstatně ovlivnit především optimalizaci dopravních systémů a harmonizaci vztahů mezi jednotlivými funkcemi. V předchozí výzkumné práci byla u vybraných krajských měst provedena analýza těchto parametrů na té nejobecnější úrovni, tzn. analýza vztahu zastavěného území města vůči jeho okraji a volné krajině vně zastavěného území. Jednotlivé tvary zastavěného území měst či jejich vývoj byly vyhodnoceny z pohledu toho, jak předurčují dostupnost volné krajiny z celého města. V tomto navazujícím výzkumu jsou předchozí výsledky rozšířeny o vyhodnocení rozložení obyvatel v zastavěném území, a to na základě zpracování dat z posledního sčítání domů, lidí a bytů v roce 2011. Tím bylo dosaženo výsledků, které vyhodnocují dostupnost volné krajiny přímo pro obyvatele města dle aktuálního rozmístění jejich bydlišť. Výsledky analýzy měst Liberec a České Budějovice prokázaly velmi rozdílné podmínky obyvatel obou měst při přístupu do volné krajiny. Rozdíly vyplývají z odlišné hustoty i struktury zástavby obou měst.