Česká průmyslová architektura druhé poloviny 20. století vyžaduje aktuální pozornost architektů, historiků i památkářů z několika důvodů. V současném módním trendu výzkumu a ochrany poválečné architektury v České republice je doposud průmyslovým, výrobně-technickým i dopravním stavbám věnovaná minimální pozornost. Výzkum industriální architektury, započatý v 60. letech díky novému vědnímu oboru Industriální archeologie, končí logicky právě v období 50. let. Očekávaná ztráta funkcí původních, poválečných průmyslových objektů logicky vede i k opouštění a následné likvidaci těchto staveb (například telefonní ústředny, nádraží ad.). Přitom průmyslové stavby z druhé poloviny 20. století jsou architektonicky, typologicky i technologicky velmi zajímavé a reprezentují nejen rozvoj techniky a dobové průmyslové úsilí, ale i vývoj nových formových tendencí. Dodnes ale stojí ale na okraji odborného zájmu a téměř se nedostávají do hledáčku možností evidence, hodnocení i případné ochrany a nového využití. Kapitola shrnuje současný stav objektů na našem území, předsudky, které přispívají k boření těchto staveb a snahy o mapování a ochranu. Zabývá se otázkou památkové péče na tomto poli.
Publikace