Politiky architektury 5: Územní plánování 2030

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Jan Patočka vysvětluje dějinnost evropské kultury ve schopnosti vyrovnávat se sporem s apriorními ideologiemi. V řecké filosofii tak už je obsažena skepse a vědecká metoda nepřijetí apriorních pravd. Hodnoty a měřítka kvality už nejsou v naší dějinné společnosti univerzální ani čistě subjektivní, stanovují se dialogem, jsou dohodou v čase. Nástroje správy území se podle Urban Maestro dělí ve dvou rovinách: na formální a neformální nástroje a na nástroje kultivace kvality a nástroje vytváření kvality. I my neformální nástroje správy území máme a používáme, i když zdaleka ne v takové míře a dosahu jako například naši sousedé z Rakouska. Na rozdíl od jiných zemí jsou u nás neformální nástroje správy území až na výjimky mimo zájem a podporu oficiálních institucí a opírají se především o spolkovou činnost s podporou grantů a soukromého sektoru. Za těchto předpokladů vypadá cíl vytváření „kvality jako dohody v čase“ jako hodně vzdálený, ale ne nedosažitelný. Jsme na cestě, dokud o ní vedeme debatu. Ve sporu, dialogu vytváříme svou budoucnost, ke které směřujeme!

Detail

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Kvalita vystavěného prostředí se stala v posledním desetiletí fenoménem a předmětem vědeckých výzkumů. V globálním světě, charakteristickém tekutostí a rychlou proměnlivostí všeho okolo nás, najednou přestala být kvalita prostředí samozřejmou jistotou, zděděnou po předchozích generacích. Do centra pozornosti se dostávají otázky, jak stávající kvalitu udržet, jak ji rozvíjet a zvyšovat. S tím je nedílně spojena otázka, jak vůbec kvalitu vystavěného prostředí hodnotit. Je ale možné formulovat objektivní kritéria pro kvalitativní hodnocení vystavěného prostředí? Politiky architektury / Baukultur jsou již několik desetiletí předmětem mezinárodní spolupráce, kvalitativním skokem na poli obecného výzkumu se však stalo teprve vydání Davoské deklarace a nastartování Davoského procesu. V roce 2021 byla v rámci Davoského procesu publikována metoda hodnocení - Davoský systém hodnocení kvality stavební kultury. Jeho osm kritérií hodnocení vychází z Davoské deklarace a má za cíl umožnit komplexní posouzení kvality místa.

Detail

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Při vytváření vystavěného prostředí jsme na tom podobně jako Malý princ: všechny nástroje, které k tomu potřebujeme, máme ukryty uvnitř bedničky. Nevíme jistě, jaké nástroje bednička skrývá, nevíme ani, jestli je dokážeme správně používat. Bohužel nám je do bedničky nenachystal geniální autor a nepomůže nám ani neomezená fantazie Malého prince. Nyní se pokusíme nahlédnout do „bedničky nástrojů", které máme pro vytváření kvalitního prostředí k dispozici. Máme tam: – smíšený model veřejné správy, ve kterém si zatím nerozumí státní správa s územní samosprávou, – fragmentovanou správu území s jednotným centralizovaným systémem formálních nástrojů, bez jeho další diferenciace podle měřítka, potřeb a způsobu využití, – centrální systém přerozdělování daní, ve kterém se do území přímo vrací jen 1 % všech daňových výnosů (0,3 % HDP). Ve všech uvedených ukazatelích se nacházíme v mezinárodním srovnání v okrajové poloze. Rekodifikace stavebního práva se pokusila řešit důsledky tohoto nastavení, bohužel ale nedisponovala dostatečnou analýzou a mezinárodním srovnáním, aby se mohla zaměřit na příčiny neefektivní správy. Pouze dílčím způsobem upravila a zpřesnila některé úřední postupy. V horizontu pěti let nás proto čeká další rekodifikace, tentokrát zaměřená na oblast územního plánování. Doufejme, že bude úspěšnější než ta předchozí, protože bez kvalitního a efektivního přístupu k plánování nebudeme mít ani kvalitní a rychlé povolování staveb, ani kvalitní a obytné vystavěné prostředí.

Detail

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Kvalita není kvantitativní parametr – nedá se měřit. To ale neznamená, že bychom se kvalitou vystavěného prostředí neměli zabývat. Otázka, která mě zajímá, je způsob hodnocení kvality vystavěného prostředí, světa okolo nás, části prostoru, se kterou se identifikujeme. V našem kulturně civilizačním okruhu se již nepředpokládá, že by kvalita vystavěného prostředí mohla vznikat volnou kreací, jak tomu bylo v minulosti. Současná podoba vystavěného prostředí je převážně výsledkem činnosti profesionálů v oblasti výstavby, regulované správními procesy podle stavebního práva. Ani stavební zákon, ani zákon o výkonu povolání už ale neuvádějí, jakým způsobem a jakými nástroji máme my profesionálové, autorizovaní architekti, inženýři a technici, o stavební kulturu a kvalitu vystavěného prostředí pečovat. Stavební zákon nám kromě obecné odpovědnosti žádné zvláštní nástroje pro vážení a vypořádávání mnohdy vzájemně konfliktních „veřejných zájmů v území“ nesvěřuje. Pokud se máme kvalitou stavební kultury v naší zemi zabývat, je důležité zaměřit se na dopad procesů správy území. Pro podrobnější zhodnocení jejich vlivu na výslednou kvalitu vystavěného prostředí je potřeba naplnit ještě nejméně dva předpoklady: získat vhodná kritéria hodnocení kvality a vyhodnotit analýzu dostupných nástrojů správy území.

Detail