Zprávy

Svět není na jedno použití, říká architekt Petr Vorlík v nové knize o zanikajících stavbách z období 1948–1989

Vychází nová publikace s názvem Architektura na červeném seznamu / normální je nebourat, která potěší nejen experty, ale i laiky zajímající se o architekturu. Jejími autory jsou odborníci z Ústavu teorie a dějin architektury a studenti Fakulty architektury ČVUT v Praze. Na konkrétních příkladech popisují mechanismy zániku české architektury poválečného období a vyzývají k veřejné diskusi.

Mezi nimi zmiňují dnes již neexistující obchodní dům Ještěd v Liberci, budovy Transgasu nebo mazutovou výtopnu sídliště Invalidovna. Například Transgas (řídící centrum pro mezinárodní přepravu plynu stojící vedle budovy Českého rozhlasu na pražských Vinohradech) byl zbourán i přes nesporné architektonické i konstrukční kvality a navzdory silnému odporu široké veřejnosti včetně zahraničních odborníků. Petice ani hlasité protesty a demonstrace však zbourání této razantní a konstrukčně inovativní stavby zrcadlící ve výrazném tvarosloví technooptimismus své doby nakonec nezabránily.

Jedná se o první publikaci svého druhu, která se věnuje zanikajícím stavbám poválečné architektury napříč všemi regiony. Nejde samozřejmě o kompletní přehled zaniklého nebo ohroženého architektonického dědictví z poválečné éry. Stavby byly do knihy nominovány kombinací nabídky vhodných zadání vybraných akademickými pracovníky a doktorandy z Fakulty architektury a osobního zájmu studentů semináře Poválečná architektura. Zvolená metoda dodala obsahu knihy překvapivou rozmanitost a nabízí i celou řadu dosud přehlížených budov, které jsou však pro nastupující generaci architektů zajímavé. Nechybí ani obecné texty a seznamy zbořených, znehodnocených a ohrožených staveb, ale i zapsaných nebo dosud jen navržených kulturních památek.

„Naším záměrem není sentiment nebo pichlavý komentář ke stavu společnosti a její neschopnosti zodpovědně a s dlouhodobou perspektivou pečovat o dědictví minulosti. Raději bychom touto cestou podpořili spíše naši společnou schopnost přijmout a využívat rozmanitosti historické architektury. Soustředěnou prezentací ztrát chceme také naléhavě apelovat. Zánik stabilního přírodního i vystavěného prostředí, zavedených společenských a ekonomických jistot, odehrávající se v naší vypjaté současnosti, totiž ukazuje, že hodnot, okolo kterých denně chodíme, si často začneme vážit až v okamžiku, kdy je postrádáme a není cesty zpět. Přenesme se proto přes již nevratné ztráty a berme knihu zejména jako memento a poučení pro budoucnost, jako výzvu k záchraně a péči o hodnoty dosud existující a kriticky ohrožené.“ píše editor knihy prof. Petr Vorlík. Za nejdůležitější považuje soustavné upozorňování na architektonické kvality a mnohdy nečekanou velkorysost těchto staveb i široké možnosti jejich dalšího využití. Stejně, jako byly časem oceněny dříve zavrhovaný historismus, secese, funkcionalismus či architektura socialistického realismu, nastává pomalý obrat i v případě architektury z období normalizace.

Obvyklým argumentem pro odstranění staveb, které vznikly v normalizačních letech, je jejich stále přetrvávající spojování s propagandistickou hrdostí na úspěchy socialistického hospodářství. Představují produkt doby, v níž vznikla i ona „fádní panelová sídliště“ a v níž kvalita stavebnictví i společnosti „padla na úplné dno“. Nemalá část veřejnosti proto i třicet let po Sametové revoluci vyžaduje vymazání těchto chyb minulosti a urychlenou náhradu něčím současnějším. S nedostatky se však často odstraní i kvalitní architektonická díla. A nevysloveny obvykle zůstávají také reálné důvody demolic – zejména pragmatické komerční vytěžování města. „Pokud bychom měli vše postavené za socialismu zbořit, znamená to, že zasypeme pražské metro? Odstraníme klíčovou dálnici z Prahy do Brna? Zboříme většinu nemocnic, škol, kulturních a sportovních budov? Jistěže ne. Je tedy třeba hledat alternativy. Svět není na jedno použití. Energie vložená do architektury by měla přetrvat déle, než dosahuje úzce omezený zájem současného, módními trendy vláčeného světa,“ vysvětluje prof. Petr Vorlík.

Knihu je možné zakoupit v Univerzitním knihkupectví odborné literatury v Národní technické knihovně, Technická 6, Praha 6 nebo v jeho e-shopu:

Architektura na červeném seznamu / normální je nebourat
Editoři: Petr Vorlík, Tereza Poláčková
Vydalo nakladatelství Česká technika – nakladatelství ČVUT v prosinci 2020
288 stran
ISBN: 978-80-01-06759-8

Kniha vznikla s finanční podporou FA ČVUT a jako výstup z projektu Poválečná architektura – kriticky ohrožený druh (IP RPMT 2019 a IP RPMT 2020) a projektu Architektura osmdesátých let v České republice – Osobitost, identita a paralelní úvahy na pozadí normalizace (NAKI II).

Za obsah této stránky zodpovídá: doc. Ing. arch. Jan Jakub Tesař, Ph.D.