Přednáška k výstavě Pavly Melkové a Mirka Cikána.
Architektura reciprocity
Neřeší pouze jaká je, ale především, co způsobuje. Svět sleduje skrze vztahy, do nichž vstupuje a které ovlivňuje i sama vytváří. Vědomě se začleňuje do pospolitosti a hledá svou roli v komplexních vazbách světa, od lokálních až po globální. Zajímá ji dopad vlastní existence na to, jak lidé žijí, jak se chovají k sobě navzájem a jak nakládají s prostředím. Vytváří prostor pro reciproční vztahy mezi jednotlivci, ve společnosti, i mezi lidmi a přírodou, a sama je navazuje. Spolupodílí se na přínosné vzájemnosti ve všech sférách lidského konání a oborových specializací. Otevírá lidem vnímání prostředí, napomáhá jeho pochopení a tím ovlivňuje odvislé konání. Je to architektura respektu, sounáležitosti, komunikace, inspirace, empatie, zodpovědnosti, radosti, paměti, lásky, úspornosti, velkorysosti, pravdy, podpory, otevřenosti, poetičnosti, propojení, vyváženosti, a vzdělávání.
