Soustředíme se na energetickou náročnost, přitom i pasivní dům vyprodukuje tuny uhlíku, říká Summer Islam z britské organizace Material Cultures

Jaké materiály lidé používají k dosažení uhlíkové neutrality, ale vy si myslíte, že jsou úplně vedle?

Je nefér odpovědět vám otázkou, ale záleží, co považujete za uhlíkovou neutralitu. Je to obecně snížení vypuštěného uhlíku souvisejícího s výstavbou? Myslím, že v poslední době se lidé hodně zaměřují na provozní emise.

Jako je redukce výdajů na vytápění?

Přesně tak, na energetickou náročnost. Lidé se zaměřují na super-izolace a pasivní domy. Koncentrujeme se na tepelný odpor stěny více než na to, z čeho je zeď skutečně postavená. Používáme hodně polyuretanů, minerální vaty, plastů, kovu, akumulujeme teplo do betonu. Všechny tyto materiály mají vysokou uhlíkovou stopu. Snižujeme jimi sice energetickou náročnost, nepřemýšlíme ale komplexně o vypuštěném uhlíku na metr čtvereční budovy. Když si vygooglujete ekologické materiály, zjistíte, že poměrně dost z nich vlastně není vyrobeno z ničeho ekologického. Pak jsou tady třeba dřevovláknité izolace, o kterých si obecně myslíme, že jsou v pořádku, často však mají problematický původ a jejich výroba ohrožuje biologickou rozmanitost.

Proč se řada vlád nebo Evropská unie rozhodly soustředit na emise CO₂ a provozní náklady? Je to proto, že úsporu vidíme hned i v našich peněženkách?

Určitě, dopad na spotřebitele, ale i energetickou síť, je okamžitý. Energetika je součástí globální politiky a každodenně se řeší. Náklady na stavební materiály jsou obrovské na začátku výstavby domu a pak už o nich nikdy nepřemýšlíte. Myslím, že tady je úspory mnohem těžší pochopit a ocenit. A v neposlední řadě se na provozní emise zaměřila materiálová lobby.

Moderní kompozitní materiály se na stavbách také jednoduše používají. Jsou, na rozdíl od přírodních prvků, v ucelených systémech a v katalozích máte připraveny všechny detaily.

Byly navrženy jako jednoduše použitelné. Bioalternativy nemusí být nutně problematičtější. Ale zkuste je specifikovat v projektu a vyražte za dodavatelem. Řekne vám: Takhle to přece neděláme, nikdy jsem o tom neslyšel a výstavba bude určitě dražší. A vy musíte oponovat: Ne, nemělo by to stát víc. Můžeme materiál vyzvednout v tomhle hobbymarketu.

Ve svých projektech se plastům rozhodně nevyhýbáte zcela. Na fotkách z projektů jsem viděl, že je používáte třeba při ochraně stavby proti zemní vlhkosti?

Rozhodně jsou situace, ve kterých se nechováme jako puritáni. Snažíme se pracovat co nejlépe, v některých případech musíme hledat kompromisy: kvůli rozpočtu, projektovým omezením nebo klientovi. Stavební zákony ve Velké Británii požadují izolaci u styku se zemí. Existují různé alternativní způsoby, ale v závislosti na typu budovy, na tom, kdo ji platí a také na jeho pojištění, je někdy nemůžete použít. Pracujeme převážně na rostlinné bázi a minerální látky používáme co nejméně.

Proč je jedním z vašich oblíbených materiálů konopí?

Kromě jeho izolačních vlastností je to rostlina skvělá pro půdu. Má kořeny velmi hluboko, nemusíte ji stříkat pesticidy, protože je odolná. Na poli s konopím získáte mnohem větší biodiverzitu než na dnešním poli s obilím. A když konopí zpracujete, získáte spoustu užitečných věcí. Semena, vlákna na výrobu textilu a vnitřní část stonku využitelnou ve stavebnictví jako izolant.

Asi této otázce čelíte často. Ale pěstitelé technického konopí v České republice musí řešit řadu problémů, jako je registrace a chodí k nim pravidelné kontroly. Myslíte, že použití konopí škodí asociace s marihuanou?

Je to marketingový problém. Ve Spojeném království máme stejné regulační překážky, musíte požádat o licenci, nemůžete ho pěstovat v blízkosti silnic. Ale v některých zemích, jako je Francie nebo Čína se už kontroly uvolnily. Myslím, že je i pro zemědělce ekonomicky velmi cenné.

Konopí bylo mimořádně důležité pro váš projekt domu Flat house v Cambridgeshire. Rostlinu tu už někdo pěstuje anebo jste ji museli dovézt?

Před stavbou vypěstovali konopí přímo na sousedním pozemku. Náš klient Steve se o konopí jako o plodinu velmi zajímal, společně s námi z něj vyvinul vlnité obkladové desky a snaží se materiál dostat na trh.

V jedné ze svých přednášek jste ale zmiňovala, že materiál vypěstovaný přímo vedle staveniště musel cestovat po celé zemi, abyste ho dokázali připravit pro stavbu.

Je to jeden z důsledků toho, že dodavatelské řetězce přírodních materiálů nejsou zatím ve Spojeném království, ani jinde v Evropě, příliš dobře zavedené. Zatímco výrobci cementu jsou naprosto všude. Pokud hledíte jen na to, aby byl materiál lokální, cement vám to skutečně splní. Když chcete pracovat se dřevem, nebo s výrobky na bázi přírodních vláken a slámy, zjistíte, že jejich výroba je centralizovaná a kapacity drží jen několik hráčů. V Británii najdete stroje na zpracování konopí pouze na pár místech. Vlastně to ale nebylo tak daleko, ve srovnání s mezikontinentální dopravou zboží. Našimi projekty se snažíme vzbudit i zájem o lokální výrobu rostlinných materiálů.

Se slámou je to podobné? V České republice trvá najít vhodnou stavební slámu několik sezón a většinou se používá speciální, vypěstovaná pro konkrétní stavbu, ne kvůli obilí.

Naše zkušenost není tak extrémní. Musíte spolupracovat se správným zemědělcem. V Británii bylo několik průkopníků stavění ze slámy, zejména Barbara Jones ze School of Natural Building. Dnes už existuje mapa, kde si najdete zemědělce, kteří produkují slámu s vlastnostmi, které potřebujete ve stavebnictví. Její cena ale může velmi kolísat v závislosti na cenách energií. Když začala válka na Ukrajině, zvýšily se ceny paliv a tím pádem i hnojiv, protože se k jejich výrobě používá například zemní plyn. Zemědělci pak používají více vlastní slámy na hnojení svých polí. Nechtějí proto prodávat slámu v takovém množství, protože si nemohou dovolit nakupovat tolik hnojiv jako dříve.

Myslel jsem, že největším konkurentem stavebníků budou třeba elektrárny na biomasu.

Používají ji také, ale není to tak významné odbytiště. Zemědělci si svou slámu chtějí hlavně udržet a ta se pak prodražuje. Je to zajímavý vztah mezi cenou zemního plynu a rostlin.

Z konopí je možné vytvořit i něco, co mi nejvíc připomíná vlnitý polykarbonát. Flat house je těmito deskami zvenku obložený. Jaktože dokážou být voděodolné?

Vlákna kombinujeme s přírodní pryskyřicí. Panel je lisovaný za tepla, cukr v pryskyřici zkaramelizuje a spojí se s vlákny. Je velmi odolný proti dešti, ale stále se po čase může kompostovat. To je náš cíl.

Ambiciózní přírodní materiály jsou často používány soukromými investory, nebo třeba ve spolupráci s neziskovými organizacemi. Daří se vám je ale zapojit i do velkých developerských projektů. Jak se vyvíjí práce na developmentu v Lewes na jihu Anglie?

Není na nich nic technicky nemožného. Po celé Evropě se staví řada rozsáhlých staveb ze dřeva a konopného betonu (neobsahuje cement, jde o směs stébel konopí, vápna, písku a vody). Narážíte ale na byrokratické překážky. Doufáme, že se nám panely podaří otestovat v měřítku bytového domu právě v Lewes. Vlnité panely jsou naše novinka, ale většinou pracujeme s už certifikovanými výrobky vybavenými produktovými listy.

Čtvrť v Lewes nabídne celkem 700 bytů, mají rámcový plán a nyní postupují parcelu po parcele a už staví první budovy. Náš dům bude v druhé fázi, detailně na něm budeme pracovat asi až za rok. Je to jeden z projektů, které trvají velmi dlouho. Developerem je společnost Human Nature, velmi zajímavá organizace, novou výstavbu připravují nadmíru odpovědně jako reakci na klimatickou krizi. Do projektu je zapojena řada architektů a každý ke své budově přistupuje trochu jinak. V malých projektech můžete víc experimentovat, ale naším cíle je aplikovat přírodní metody právě ve velkém měřítku.

Říkáte, že řada produktů je už certifikovaných, ale není pro vás používání méně obvyklých materiálů přecejen stresující? Ostatní se mohou spolehnout na servis od výrobců, kteří všem poskytují přesné detaily, jak třeba minerální izolace používat.

Bereme na sebe mnohem více zodpovědnosti a rizika. Je to ale dáno povahou naší práce. Zabere vám to víc času, protože si toho musíte mnohem více zjistit. A součástí je i citlivá práce s klientem a dodavatelem, protože se je snažíte vzít na tuto dobrodružnou cestu s sebou. Potřebujete víc dovedností, protože musíte moderovat očekávání a splnit všechny požadavky projektu.

Všiml jsem si, že rádi používáte vápno. Není ale jeho výroba také energeticky náročná? V Čechách jsou lomy a vápenky obrovskými jizvami v krajině.

Snažíme se ho používat co nejméně a účelně. Jedním z dobrých použití je právě konopný beton. Lidé mají spoustu obav, jak budou přírodní materiály reagovat na oheň. Po požáru Grenfell Tower se v Británii zpřísnily požární předpisy a lidé se začali obávat i dřeva a dalších rostlinných konstrukcí, i když v Grenfell Tower samozřejmě žádné nebyly. Vápno požární vlastnosti panelů zlepšuje. Tam, kde to jde, se ale snažíme používat jíl.

Protože ho můžete nakopat přímo na staveništi?

Zejména v Londýně. V podstatě všude, kde kopete, najdete hlínu, kterou můžete smíchat se slámou nebo konopím a vyrobit z ní materiál trochu podobný konopnému betonu. Myslím, že se tomu dá říkat jílobeton.

Žijeme ale ve světě skleněných a betonových budov, které budeme muset jednou zbourat a nebo opravit. Je možné panelák obnovit pomocí přírodních materiálů?

Modernizovali jsme dřevovláknitou izolací budovu s betonovým rámem a funguje to naprosto skvěle. Vždy si musíte položit otázku, zda stavíte difuzně otevřenou (dýchající) stěnu nebo uzavřenou konstrukci. Jakmile víte, jak se vypořádat s vlhkostí, můžete nalézt ideální řešení. Není důvod pokládat polystyren, když můžete využít dřevovlákno nebo slámu, stejně jako s ní obkládáte kamennou zeď.

Myslíte, že někdy v budoucnu budeme mít kompletní stavební systém, například z konopí, podobný tomu, co pro minerální izolace nabízí třeba Rockwool?

Už skoro jsou, jen to není zpopularizované. Zajímavé je, že velcí hráči na trhu s klasickými materiály jako jsou minerální izolace nebo plasty, zároveň nakupují výrobce dřevovláknitých izolací nebo v nich už drží většinový podíl.

Ptám se proto, zda je možné vytvořit globální produkt, když chceme zároveň používat lokální zdroje a podpořit zaměstnanost blízko místa, kde stavíme. S unifikovanými produkty se architektům dobře pracuje, i když odjedou na stáž do zahraničí.

Myslím, že způsob, jakým se vyvíjel evropský trh s přírodními materiály, je trochu rozporuplný. Napodobuje existující modely, kdy jsou produkty distribuovány velkovýrobci. Dřevovláknitá izolace se většinově vyrábí ve Francii, druhá významná továrna je už jen v Polsku. Nemůžete získat lokálně vyprodukovanou izolaci. Snažíme se materiály popularizovat, ale zároveň nás zajímají i dodavatelské řetězce, protože mohou vytvořit sociální hodnoty a podpořit místní ekonomiku.

Dnes jsou v zásadě dva způsoby, jak můžete přírodní materiály na stavbu dostat. Dovezete je ze vzdálené továrny anebo je vykopete ze země či vypěstujete v okolí. Pokud jste skutečně lokální, musíte se smířit s tím, že materiály nebude dokonale zpracované. Továrna na izolaci z dřevních vláken nebude stát na každém rohu, protože stroje v ní jsou velmi drahé. Ale slámu a jíl můžete sehnat kdekoliv.

I my pracujeme globálně, na začátku každého projektu se díváme, co můžeme získat v okolí. Je to součástí našeho průzkumu. Když se ale podíváte na severní polokouli, základní principy jsou podobné. Jasně, někde pěstují ječmen, jinde rýži nebo pšenici. Ale nakonec máte stejně slámu, i když s trošku jinou hodnotou tepelného odporu.

V Německu jste pracovali na obnově mokřadů. Snažili jste se najít nové alternativy pro zemědělce, kteří krajinu do té doby intenzivně využívali?

Farmáři mohou sklízet a prodávat rákos, což jim přináší nový finanční příjem. Byli jsme nadšení, že snad poprvé při našem výzkumu krajiny nebyla její regenerace a zemědělská produkce v rozporu. Nešlo o to z prostoru odstranit lidskou činnost a nechat přírodu zcela zdivočet. V Německu se už rákos ve větších objemech dlouho nesklízí, většina toho, ze kterého stavíme, se do Evropy dováží ze zemí jako je Turecko. Přitom je to velmi cenný materiál.

Zároveň ale musíte vytvořit odbyt. Je to ale skutečně pilotní projekt, zabývali jsme se, kromě využití ve stavebnictví, také obalovými výrobky na bázi rákosových vláken, které by bylo možné používat pro globální přepravu místo kartonu.

Rákos je navíc možné sklízet dvakrát ročně.

Ale pořád je tu vztah mezi frekvencí sklizně a vlivem na biodiverzitu. Diskutovali jsme s farmáři zachování části území bez zásahu pro bezpečné hnízdění ptáků. Hospodáři, kteří na podmáčené půdě pracují už desetiletí, měli ale velký přehled. Nejezdili traktorem, ale přizpůsobili si sněžný pluh. Věděli, že ostatní zemědělci sečou trávu co nejníže. Oni ale sekali 30 centimetrů od země, protože nechtěli zbytečné mrzačit žáby.

Mluvíte také o tom, že by v německých mokřadech mohli žít buvoli. Nejsem si jist, ale podle mě to není místní druh. Není problematické využívat druhy, které se na místě přirozeně nevyskytují?

Obecně vzato, dnes se v Evropě sázejí všude stejné stromy a pěstuje stejná odrůda pšenice. Milujeme italská rajčata pocházející z Jižní Ameriky. Stejně jako tu nebyli přímo vodní buvoli, ale za to se tu zřejmě proháněli zubři, které jsme kompletně vyvraždili. Snažíme se vrátit do stavu zdravé a vyvážené krajiny. Ekosystém postrádá velké kočovné pasoucí se zvíře.

Myslím, že už jsme za bodem, kdy bychom mohli jenom přísně ochraňovat původní druhy. Musíme předvídat dopady vypouštění zvířat do volné přírody a jsem si jistá, že se někdy spleteme. Ale to neznamená, že bychom to neměli zkoušet.

Už jsme zmínili, že v Londýně dokážete využít hlínu přímo ze staveniště. To se vám povedlo například v projektu Wolves Lane Centre. Během konstrukce jste ale zpracovali i dřevo ze starých okrasných tújí, které na pozemku dožívaly. Túje jsou velice oblíbené i v České republice. Na skoro každé zahradě najdete alespoň jednu, u novostaveb rodinných domů tvoří ploty.

Byl to jeden ze záměrů, který se nám bohužel nepodařilo zrealizovat, nenačasovali jsme ho správně se stavební firmou. Pokud chcete použít nestandardní materiály, musíte se s lidmi domluvit skutečně dopředu. Být na staveništi před nimi a všem opakovat, že využijeme i túje. Je to víc práce. Dodavatelé se budou bránit a vysvětlovat investorovi, že vaše řešení bude drahé. Vy pak musíte najít pilu, které i tohle netradiční dřevo zpracuje levněji.

Na této stavbě se vám podařilo zapojit i budoucí uživatele centra?

Tým klientů tvořilo několik neziskových organizací, jednou z jejich snah bylo skutečně zapojit komunitu do procesu výstavby. Měli jsme sérii workshopů o instalování slámy nebo program o hliněných omítkách. Dobrovolníci skutečně dokončili omítání budovy, podíleli se například i  na terénních úpravách.

Je těžké uřídit, že každá část budovy je vyrobena jinýma rukama?

Vytváříte netradiční charakter budovy, nemůžete ohlídat každičkou část výstavby. Myslím, že jsme se naučili na naši práci dívat jako na kolaborativní. To ale znamená, že jsou v ní místa, kde jsme neměli kontrolu nad tím, jak bude výsledek vypadat a působit. Radíme s materiály, ale samotné nanášení omítky je komunitní činnost. Lidé při něm mají možnost ovlivnit strukturu, barvu i pocity, které stěna vyzařuje. A to je skvělé, ale ego architekta musí jít trochu stranou.

Rozhovor vedl Pavel Fuchs.