S ohledem na aktuální nařízení vlády v nouzovém stavu je veškerá KONTAKTNÍ výuka na FA ČVUT do odvolání přerušena.

Lidé

Ing. arch. Eva Svinteková

Výzkumné projekty

Hlavní řešitel
Svinteková, E.
Řešitelský tým
Trvání projektu
2018
Anotace
Fenomén architektury 20. století - železobeton - se nezapomenutelným a jedinečným způsobem propsal i do sakrální tvorby. Na celém světě bylo v průběhu 20. a 21. století postaveno mnoho unikátních sakrálních staveb, které by nikdy nespatřily světlo světa, nebýt právě železobetonu a jeho mimořádných vlastností. V českém prostřední sehrál tento materiál také významnou roli, bohužel však ne v takové míře, jako je tomu v zahraničí a okolních zemích. Cílem této práce je zasadit českou železobetonovou sakrální architekturu římskokatolické církve do středoevropského kontextu porovnáním s kostely a kaplemi, jež vznikly v průběhu 20. a 21. století na území Německa, Švýcarska, Rakouska, Polska, Slovenska, Maďarska a Slovinska. Významný vliv na rozdílnost, ale mnohdy i podobnost architektonické tvorby, kterého by se tato práce však měla dotknout pouze okrajově, měl dozajista samotný historický vývoj Římskokatolické církve v tom kterém státu. Hlubšímu zkoumání, pro tento projekt důležitějšímu, bude však podroben vývoj železobetonových konstrukcí v jednotlivých zemích a jejich následné použití v sakrálních stavbách. Pro potřeby uceleného přehledu o české sakrální architektuře nutné pro její srovnání a uvedení do kontextu s kostely a kaplemi ostatních středoevropských zemí budou tyto komplexní informace čerpány z dosavadních výsledků řešitelky, které získala v rámci projektu SGS 2015 "Formy železobetonových katolických kostelů v České republice".
Hlavní řešitel
Svinteková, E.
Řešitelský tým
Trvání projektu
2016-2017
Anotace
Výraznější prosazení železobetonu do sakrální architektury v České republice lze sledovat až ve 20. letech 20. století, kdy se dostává do popředí spolu s funkcionalistickou architekturou. Samé prvopočátky aplikace železobetonu je však možné pozorovat již dříve na začátku 20. století, kdy byl tento materiál používán pro namáhané části konstrukcí, převážně pro základy a klenby. Cílem tohoto projektu je navázat na výsledky studentského grantu SGS 2015 nazvaném "Formy železobetonových katolických kostelů v České republice" vytvořením kompletního katalogu železobetonové sakrální architektury všech církví a náboženství na území České republiky od prvních pokusů na začátku 20. století až po současnost a následně analyzovat prostorové uspořádání těchto staveb a posoudit efektivitu zvoleného konstrukčního řešení.
Hlavní řešitel
Svinteková, E.
Řešitelský tým
Trvání projektu
2015
Anotace
Dvacáté století se ve stavitelství stalo dobou železobetonu, konstrukcí velkých rozponů, různých tvarů a forem. Přednosti tohoto materiálu se začaly od 20. let 20. století ve výrazné míře využívat i v sakrální architektuře. Počátky však lze sledovat už od začátku 20. století (kostel St. Jean du Montmartre v Paříži (1894-1904) od Anatola de Baudot; kostel Der Heilige Geist ve Vídni (1909-1911) od Josipa Plečnika a ikonický kostel Notre Dame v Le Raincy (1922-1923) od bratrů Perettových). V České republice docházelo k uplatnění tohoto nového konstrukčního materiálu postupně od začátku 20. století, kdy byl v prvé řadě užíván pouze pro namáhané části konstrukcí, převážně pro základy a klenby. Od konce 20. let 20. století se dostává spolu s funkcionalistickou architekturou do popředí a vytváří si zde své jedinečné a nezastupitelné místo. Cílem tohoto projektu je vytvořit kompletní seznam železobetonových katolických kostelů na území České republiky od svých prvopočátků ze začátku 20. století po současnost. Na základě tohoto seznamu pak analyzovat prostorové formy a efektivitu navržených konstrukcí jednotlivých kostelů a roztřídit je do skupin podle architektonických slohů či doby, ve které byly postaveny.

Za obsah této stránky zodpovídá: Ing. arch. Jan Jakub Tesař, Ph.D.