KOSTEL KARLA IV.

Pod monumentem Nuselského mostu vyrůstá kostel, který neaspiruje na dominanci, ale na hloubku. Jeho vertikála směřuje dovnitř – k člověku, ke světlu, jež si hledá cestu mezi stíny. Návrh kostela využívá specifickou atmosféru a vertikalitu místa, kde se betonová monumentalita mostu stává rámcem duchovní introspekce. Architektonické řešení reflektuje kontrast mezi tíhou konstrukce nad hlavou a lehkostí duchovního prostoru pod ní. Okolní veřejný prostor se proměňuje v moderní poutní krajinu. Venkovní prostor je přirozeným rozšířením chrámu – krajinou meditace a návratu k sobě samému. Každý element nese záměr: proměnit tíhu v lehkost, hluk v ticho, prázdno v smysl. Je to prostor mezi světy – mezi městem a vírou, mezi historií a současností, mezi nebem a zemí.