OBSERVATOŘ KRAJINY TICHÉHO ÚDOLÍ | SOUZNĚNÍ

Observatoř krajiny v Maxmiliánce není pouze pracovištěm pro vědce, ale především prostorem pro hluboké vnímání krajiny. Inspirací se stala sama příroda – tichá, přítomná a harmonická. Architektura se nesnaží dominovat, ale splynout s okolím. Proces návrhu připomínal skládání hudby – hledání rytmu, napětí i klidu. Prostřednictvím skic, fyzických modelů a geometrického zkoumání proporcí vznikl prostor, který není uzavřený, ale plynulý. Klíčovým nástrojem se stal zlatý řez, jenž určuje harmonické vztahy mezi jednotlivými prvky. Observatoř tak není jen stavbou, ale prostředníkem mezi člověkem a krajinou. Otevírá nové možnosti poznání – skrze prostor, světlo a ticho.