Mezi stíny

Sedím na balkóně a užívám si teplé jarní ráno. V ruce mám hrnek s kafem. Někde tam pode mnou už lidé pospíchají do práce. Já ale ne, jsem ještě schovaná ve stínu. Schovaná od ruchu města, přitom přímo uprostřed něj. Vstanu a přijdu k zábradlí. Rozhlédnu se kolem. Z vedlejšího domu zrovna vyjíždí na kolech parta studentů. V kavárně naproti sedí na zahrádce starší pán a čte si noviny. Přichází každý den ve stejný čas. Dává si espresso. Na travnatém dvorku vedle si hrají sousedovic děti. Z květinářství v přízemí se line sladká vůně květin. Přecházím na druhou stranu balkónu. Skrz otvory ve zdi vidím na rušnou křižovatku. Na rychlé tempo velkoměsta mám ale ještě tak hodinu čas. Nechce se mi. Jsem v mém útočišti ve stínu města. Jsem v místě, kde se stíny stávají mým domovem. Jsem.