Předložená práce představuje nadstandardně promyšlenou koncepci Nové čtvrti v Olomouci na území rozsáhlého armádního brownfieldu. Návrh vychází z podrobných analýz a pochopení potenciálu místa. Analýzy neslouží autorovi pouze k odůvodnění svého návrhu, ale zejména k její evaluaci. Ta vyústila ve velmi strukturované zadání, jež je hlavní podmínkou návrhu komplexní, ale srozumitelné koncepce.
Snaha až o perfekcionisticky vyjádřený detail, zájem o řešení i drobného reálného měřítka a parcelace, které autor uplatňuje i v často opomíjeném návrhu řešení zelených ploch a stromořadí, představuje neobvyklou pracnost a vynaložené úsilí. Vstup na „nebezpečné“ pole přílišné konkrétnosti ovšem autor zvládnul s dospělou lehkostí. Urbanistická struktura, doplněná o detail parteru a typické profily, tak není pouhým „strukturálním cvičením“, ale přináší uspořádanou bohatost prostředí a typologie zástavby. Práce neopomíjí základní systémy a s velkou pečlivostí se věnuje struktuře, funkci a hierarchii veřejných prostranství. Novou čtvrť návrh citlivě člení na sociálně-funkční celky. Návrh překvapuje svou vyvážeností a přirozeností.
Projektu lze vytknout pojetí hraničních území, napojení na širší okolí, a to i včetně nevyužitého potenciálu řeky. Proklamované cíle širších vztahů nepůsobí v návrhu přesvědčivě. Diskutabilní je též urbanistické vyjádření „lokálního centra“ a Centrálního náměstí. Zvolené měřítko a urbanistické pojetí Centrální osy postrádá citlivost a „samozřejmost“ návrhu. Slabinou celé práce je pak grafická srozumitelnost, „čtenář“ je nucen kvalitu práce „číst mezi řádky“, a domýšlet nevyřčené a nezdůrazněné, byť promyšlené souvislosti; právě ty, které představují výjimečnou hodnotu návrhu.
