Dalo se to... Daly se přehlížet direktivně stanovené technické a ekonomické limity navrhování budov. Daly se prosazovat architektonické detaily, které stavební výroba z pohodlnosti nechtěla vyrábět. Dalo se také protestovat proti demolicím zanedbaných a poničených, ale důstojně zestárlých domů nebo plošným asanacím historických částí měst. Daly se ignorovat oficiální struktury Svazu architektů s jeho politickými zakázkami a kreslit si vlastní utopické kontraprojekty. Dalo se setkávat s podobně smýšlejícími lidmi a přemýšlet o svobodnější budoucnosti. Dalo se chodit na nepovolené demonstrace nebo podepisovat petice. Dala se podepsat Charta 77. Dalo se projektovat svobodně a v souladu s vlastním svědomím. To všechno a ještě mnohem více se před listopadem 1989 dělat dalo. Nebylo to bez rizika, ale bylo to možné – za cenu výtek nadřízených a pohovorů na kádrovém oddělení nebo policejní služebně, nepříjemných diskusí se stavební výrobou nebo nezaplacených přesčasů. Záleželo na každém, kolik kdo najde odvahy a kam až si troufne zajít.
