Skutečnost, že kvalita veřejného prostoru je jedním ze základních předpokladů kvality života současného člověka, již dnes není v architektonické teorii ani ve smýšlení velké části obyvatel měst žádným objevem. Vedle pozitivního rozměru posledního vývoje ale nelze zároveň neříci, že intenzita a způsob používání pojmu „kvalita veřejného prostoru“, zejména v proklamační a teoretické rovině, zdaleka neodpovídá skutečnému zájmu o její dosažení v realitě – plánování, projektování, rozhodování, realizování. Pojem jakoby se tak do jisté míry vyprázdnil, což patrně souvisí jak s jeho nadužíváním, tak s jeho ne-vážným používáním či zneužíváním jako klišé bez konkrétní představy o obsahu, anebo zodpovědnosti za něj. A zároveň tam, kde se nad jeho obsahem zamýšlíme, vyvstává otázka, co opravdu dnes rozumíme „kvalitou“ veřejného prostoru, a také zda nad tímto rozuměním existuje všeobecná shoda. Možná bychom mohli, resp. měli revidovat a eventuálně redefinovat a znovu naplňovat obsah pojmu „kvalita veřejného prostoru“, stejně jako jeho role ve městě, které jsou zároveň cíli jeho rozvoje.