Text se zabývá kritickou reflexí konceptu „města pro všechny“ a jeho možnostmi a omezeními v kontextu současného urbanismu. Skrze kritickou analýzu socioekonomické stratifikace a diverzifikace veřejných prostor se autor zaměřuje na klíčové podmínky pro dosažení inkluzivního městského prostředí. Text zastává názor, že město jako celek může efektivně sloužit širokému spektru obyvatel pouze v případě, že jednotlivá veřejná prostranství jsou plánována s ohledem na specifické potřeby různých skupin. Diskutuje se zde také o problémech spojených s aktuálními praktikami plánování, které často vedou ke vzniku exkluzivních prostorů a komunitní atomizaci. Případová studie rekonstrukce Moravského náměstí v Brně ilustruje tyto teoretické úvahy v praxi. Text navrhuje kombinaci top-down a bottom-up přístupů v plánování, která zahrnuje aktivní zapojení obyvatel do rozhodování o veřejných prostorách, čímž může přispět k tvorbě urbánní tkaniny, jež reflektuje potřeby všech obyvatel. Tento přístup usiluje o obohacení diskurzu o veřejném prostoru a ukazuje, jak lze potenciálně překonat bariéry, které brání skutečné inkluzi ve městech.