Pražské průchody a pasáže se od svých protějšků ve Francii, Anglii či Itálii liší jak typologií, tak historií. Staré průchody, nebo-li průchozí domy, jsou především součástí středověkého urbanismu: původně nebyly nijak plánovány a teprve později se znich stal úplný komunikační systém, protkávající hustou uliční siť čtvrtí z doby renesance a baroka. Začátkem 20. století se na Novém městě objevují v nově koncipovaných městských plaácách jiné průchody: pasáže, mnohdy směle architektonicky řešené. V letech 1907 - 1940 jich v centru města vzniklo na čtařicet. Tyto víceúčelové prostory se staly významnou součástí socio-kulturního života a postupně se staly specifickou součástí integrálně začleněnou do celkového kontextu města.