Článek věnuje pozornost neustálé proměně společnosti jako průvodnímu jevu proměňující se podoby vystavěného prostředí. Na vybraných soudobých příkladech různých měřítek představuje takové přístupy k tvorbě vystavěného prostředí, které respektují rozdílné životní cykly jeho různých úrovní a podporují tím na jedné straně přirozený vznik a ochranu vlastní identity, na druhé straně také jeho odolnost a schopnost přizpůsobení změněným podmínkám.