Vlastní vstup, zahrada v kontaktu s terénem a bezpečné prostředí blízko přírody jsou jedny z nejintenzivněji vnímaných prostorových znaků individuálního bydlení. Tyto znaky lze naplnit širokou škálou soudobých udržitelných stavebních forem, v prostředích města, předměstí i venkova. Článek popisuje jejich prostorové vlastnosti a způsoby skladby. Vysvětluje také způsoby zapojení jednotek (domú) individuálního bydlení do zástavby a jejich třídění, odvozené od míry artikulace průčelí stavebními otvory.