Úspěšné zvládnutí stereotomie kamene, čili kamenořezu, jedné z hlavních konstrukčních technik užívaných od počátků stavitelství až do 19. století, bylo základním předpokladem správného návrhu dostatečně pevné a stabilní nosné konstrukce. Jaká pravidla platila pro návrh kamenořezu historických konstrukcí a jak můžeme hodnotit kamenořez dochovaných konstrukcí z hlediska dnešních poznatků stavební mechaniky? A naopak - jak můžeme hodnotit dobový pohled na stavební mechaniku prostřednictvím dochovaného kamenořezu? V této práci je kamenořez použit nejenom jako předmět ale i jako nástroj výzkumu, umožňuje proto i novou interpretaci jevů a jejich souvislostí. Některé historické písemné dokumenty, některé analýzy a stereotomická měření historických oblouků prezentované v této práci přinášejí výsledky ukazující na zajímavé souvislosti mezi kamenořezem a soudobým vnímáním stavební mechaniky. Tato měření ukazují, že dávní stavitelé v některých případech překročili ve své době platná geometrická pravidla a z hlediska statiky se tím přiblížili optimálnímu návrhu konstrukce blíže, než bychom očekávali.