Sborník esejů na téma role architektury ve společnosti, humanistického rozměru vystavěného prostředí, významu veřejného prostoru ve městě. Hledání nové role architektury se v oblastech rozvinuté Evropy ocitá v konkrétní situaci současného stavu měst, sídel a krajiny, kdy lze předpokládat, že množství zastavěné části volné krajiny by se víceméně mělo blížit ke své horní hranici, reflektujíce stav nepřibývání, resp. ubývání počtu obyvatel a nově zároveň předpokládané zmenšení nároků na velikost obývaného prostoru v reakci na ekonomickou krizi a nedostatek prostředků na jeho výstavbu. V blízké budoucnosti tedy pravděpodobně nebude zapotřebí rozšiřovat zastavěná území ani budovat množství novostaveb. To, co zůstává, je role architektury jako prostředí pro život člověka, jeden z předpokladů kvality života společnosti. Úkolem následujícího období tak možná bude hledání způsobů definování a naplňování humanistické role architektury v rámci nové společenské, ekonomické a existenciální situace. Roli vystavěného prostředí jako místa a prostředku vztahování našich individuálních životů k širšímu společenství a ke světu naplňuje především veřejný prostor. Množství a kvalita veřejného prostoru jsou odrazem míry demokracie společnosti, existence a kvality občanské společnosti.