Předpokládáme-li, že absence humanistické role architektury může být jednou z příčin stojících v jádru řady problémů současné architektury a stavu vystavěného prostředí a že její význam bude v nadcházejícím období ekonomické krize a ekologického ohrožení a současné existenciální krize, selhání ideálů moderny, stejně jako celkové ztráty kontinuálního horizontu hodnot společnosti, ještě vzrůstat, vyvstává před námi úkol definovat aktuální témata problematiky architektonické tvorby související s chyběním tohoto rozměru a zároveň zabývat se otázkou zda a jakým způsobem stojí jeho absence v podstatě těchto problémů. Současně je zapotřebí definovat aktuálně pojem humanistického rozměru a možné způsoby jeho naplnění pro nejbližší období očekávané změny role architektury v souvislosti se změnami společenského paradigmatu, včetně navržení některých témat, kterými by se architektura měla zabývat, aby obnovila svoji společenskou úlohu.