Od nepaměti je krajina existenčním rámcem člověka a ten se ji pak učí znát, aby se v ní mohl svobodně pohybovat a žít. Ale co člověk dnes? Neztratil tuto schopnost číst v prostoru, kterým se pohybuje rychlostí dopravních prostředků a přinejmenším s hudbou v uších či zrakem zahleděným do obrazovky mobilního telefonu. Navíc málokterému slovu, jako „krajina“, je přisuzováno tolik významů a málokteré se objevuje v tolika interpretačních podobách. Jaký byl vývoj tohoto slova? Existuje cesta nového, celostního přístupu k tomuto pojmu i jeho interpretaci? A co z toho vyplývá? Vztažením k našim zemím a s pozice odstupu uplynulých let bychom mohli konstatovat, že zvratovost politické sféry hrála, a dodnes hraje, významnou roli na poli společenském i práce s krajinou. Praxe a skutečnost však ukazují, že je třeba nová diskuse o hodnotě krajiny, jejím znovuobjevování a udržitelné budoucnosti.