Stávající šestidílní seriál si klade za cíl vystopovat počátky průmyslové architektury v Bulharsku, o kterých se zasloužili čeští inženýři a architekti. Bulharské země byly po dlouhá staletí součástí Osmanské říše a vývoj průmyslu byl s ní úzce spjat. Nové možnosti vývoje nastaly po rusko-turecké válce z let 1877-78, která přinesla bulharskému národu svobodu. Důležité úkoly mladého státu byl celkový rozvoj země směřující k úrovni vyspělostí západoevropské kultury. Pro tento nákladní počin však Bulharsko nedisponovalo žádnými specialisty. Ti zde přicházeli ze zahraničí, včetně z českých zemí, což se na konci 19. století v Bulharsku stalo kulturním fenoménem. Mnoho českých architektů, inženýrů a techniků se zasloužilo o rozvoj architektury a stavitelství, včetně o rozvoj průmyslové architektury. Mnoho z průmyslových objektů zakládali čeští investoři, kteří svěřovali stavbu v rukou českých inženýrů, nebo naopak iniciátory staveb byly samotní inženýři, kteří následně hledali investory, většinou z Česka. Nejčastěji vznikaly pivovary (např. v městech Sofie, Ruse, Lom, Šumen), cukrovary (např. v městě Gorna Orjahovica), textilní továrny (např. v městě Kjustendil), továrny na nábytek (např. v Sofii), tiskárny ad. Mezi českými inženýry vynikali např. bratří Jiří a Bohdan Proškovi (pivovar v Sofii, cihlárna na sofijském předměstí Dolni Bogrov), Gustav Novák (pivovar ve městě Ruse), Mamer (pivovar ve městě Lomu), František Milde (pivovar ve městě Šumen), Rudolf Fischer (textilní továrna ve městě Kjustendil), Rudolf Pícka (cukrovar v městě Gorna Orjachovica) ad.