Studie je věnována tématu mediální reprezentace architektury z genderové perspektivy. Soustředí se na diskurzivní analýzu odborných architektonických časopisů, které vycházely v českém prostředí v 80. a 90. letech 20. století – tedy v období kolem zlomového roku 1989. Primárními zdroji jsou tituly Architektura ČSR a Československý architekt (obojí vydáváno do r. 1989) a následně Architekt, nejrozšířenější časopis o architektuře porevolučního období. Jde tedy o periodika, která se významně podílela na formování zdejšího architektonického diskursu a do velké míry (spolu)vytvářela jak „obraz architekta”, tak i směr přemýšlení o tom, co je to „dobrá architektura” a jaké má mít charakteristiky. Vzhledem k dosahu a důležitosti časopisů se redakční výběr publikovaných děl a tvůrců často stával základem pro utváření kánonu české architektury. Studie chce v této souvislosti přinést reflexi principů utváření architektonického diskurzu (potažmo kánonu) na stránkách zmíněných časopisů z pozic feministické kritiky. V textu se pokoušíme rozklíčovat mj. také to, kdo vůbec diskurz vytváří a komu je na stránkách odborných periodik dáván hlas. Hlavním parametrem naší analýzy je především rozbor zastoupení žen architektek (jak mezi tvůrci/tvůrkyněmi diskurzu, tak mezi osobnostmi, o kterých se píše). Sledujeme, jak se píše o ženách v architektuře, jaké kvality a vlastnosti jsou zdůrazňovány i jaká jejich díla jsou publikována. Zjištění dáváme do souvislosti s utvářením obrazu „úspěšného architekta/architektky” a pokoušíme se vysledovat, zda a jakým způsobem je tento obraz genderovaný či stereotypizovaný. Soustředíme se rovněž na to, zda v tomto ohledu došlo k nějakým změnám se změnou politického systému.
Publikace