O významu "nepříruční teorie" čili několik poznámek k aktuálnímu stavu české architektonické teorie a k práci architekta.

Obsáhlá studie vyčerpávajícím způsobem identifikuje a kriticky hodnotí stav teorie architektury v Českých zemích především po roce 1989. Ukazuje na omezení vlastní převážně umělecko-historizujícím přístupům a na nezastupitelnost fundamentální teorie architektury. Nově interpretuje signifikantní architektonická díla české architektury 60. až 90. let XX. století. Zamýšlí se nad podstatou architektonické tvorby a rolí experimentu.