Ohrožená průmyslová architektura 2. pol. 20. století

Kniha shrnuje výsledky současného výzkumu z oblasti industriálního dědictví. Shrnuje posuny v náhledu na teoretický základ zkoumání průmyslového dědictví -industriální archeologie, jejíž náplň vždy přesahovala do nezbytných témat kulturně-historických a environmentálních souvislostí, a která prochází v současnosti transformací. Jednotlivé příspěvky buď sledují historickou osu zkoumání dějin průmyslu a průmyslové architektury na konkrétních objektech - průmyslových závodech, nebo konkrétní tendence, které se nově objevují, a týkají se jak oblasti samotné metodologie oboru (těžiště industriální archeologie se posouvá i do 20. století – relativizuje se klasický časový rozsah), tak způsobů mapování (nové grafické a zobrazovací metody, statistické modely), či možností a přístupů k ochraně (záchraně) nemovitých pozůstatků průmyslového dědictví nejen v rámci památkové péče, ale i jejich nového využití alternativními způsoby.

Detail

Interpretaci poválečného průmyslového dědictví publikace interpretuje v širším kontextu ochrany staveb druhé poloviny 20. století. Pokud se opíráme o již existující interpretaci hodnot poválečné architektury u nás, kterou ukotvila Metodika hodnocení kulturně historické, architektonické, typologické a konstrukční kvality staveb 2. poloviny 20. století vzhledem k jejich (možné) památkové ochraně, publikovaná jako výsledek projektu NAKI II NPÚ v roce 2020, máme již dobrou teoretickou výbavu k tomu, abychom byli schopni definovat jeho obecné hodnoty, tolik potřebné jak k identifikaci, tak hodnocení a ochraně předmětných staveb. Průmyslové dědictví ale jeho velká specifičnost staví do nelehké pozice – pokud běžné stavby z tohoto období jsou zatíženy řadou předsudků laické i odborné veřejnosti, v případě těch průmyslových je situace ještě horší. Relativizování hodnot této kulturní vrstvy je velkým problémem a nahrává mnohým demolicím, které bohužel podporují i někteří odborníci a samozřejmě lační developeři a majitelé objektů. Cílem publikace je jak definování obecných hodnot tak těch specifických, které se s industriálním dědictvím pojí. Jsou zde zahrnuté jak teoretické studie, tak případové studie. Na výzkumném poli jde zatím o jednu z mála publikací na dané téma, která přináší i nové názory na ochranu a nové využití daných staveb.

Detail

Česká průmyslová architektura druhé poloviny 20. století vyžaduje aktuální pozornost architektů, historiků i památkářů z několika důvodů. V současném módním trendu výzkumu a ochrany poválečné architektury v České republice je doposud průmyslovým, výrobně-technickým i dopravním stavbám věnovaná minimální pozornost. Výzkum industriální architektury, započatý v 60. letech díky novému vědnímu oboru Industriální archeologie, končí logicky právě v období 50. let. Očekávaná ztráta funkcí původních, poválečných průmyslových objektů logicky vede i k opouštění a následné likvidaci těchto staveb (například telefonní ústředny, nádraží ad.). Přitom průmyslové stavby z druhé poloviny 20. století jsou architektonicky, typologicky i technologicky velmi zajímavé a reprezentují nejen rozvoj techniky a dobové průmyslové úsilí, ale i vývoj nových formových tendencí. Dodnes ale stojí ale na okraji odborného zájmu a téměř se nedostávají do hledáčku možností evidence, hodnocení i případné ochrany a nového využití. Kapitola shrnuje současný stav objektů na našem území, předsudky, které přispívají k boření těchto staveb a snahy o mapování a ochranu. Zabývá se otázkou památkové péče na tomto poli.

Detail