Architektura osmdesátých let v České republice. Osobitost, identita a paralelní úvahy na pozadí normalizace.

České poválečné architektuře je v posledních letech věnována intenzivní pozornost odborné i laické veřejnosti. Vznikají desítky publikací, výstav a výzkumných projektů, které se soustředí zejména na fenomén optimistických šedesátých let a na dozvuky této éry v letech sedmdesátých. Architektura následujícího období zatím bohužel zůstává zcela mimo pozornost. Osmdesátá léta si však, i přes normalizační společensko-politické souvislosti, zaslouží podrobnější zkoumání. Přinesla mnoho nových myšlenek. Navzdory politickým restrikcím do Československa ze zahraničí prosakovaly soudobé teorie, včetně postmoderní humanizace moderního, resp. zprůmyslněného stavebnictví a prvních náznaků zodpovědnějšího přístupu ve vztahu k životnímu prostředí. Mnoho aktivit a diskusí odborné architektonické obce dostávalo ráz hledání paralelní, polidštěné reality (např. Urbanity, Malovaná architektura) a v druhé polovině dekády tento společenský kvas jistě zrcadlil i postupné rozvolňování režimu. Spolu s dozvuky projektů let šedesátých a sedmdesátých a souběžně s vrcholně centralizovanou, zpolitizovanou standardní produkcí osmdesátých let se tak i ve stavební praxi postupně prosazovaly souběžné, alternativní proudy a vysoké ambice přesahující sevřenou atmosféru doby i hranic socialistické země. Projekt NAKI se soustředí na mapování architektury daného období, jejího teoretického pozadí, konkrétních projektů a staveb, interiérů, konstrukcí, a v neposlední řadě i na zaznamenání současného stavu sledovaného stavebního fondu.