Aktivní záchrana nemovitého průmyslového dědictví formou nového využití

Využití odložených industriálních staveb, vnímaných jako součást průmyslového dědictví, vložením nové, zpravidla nevýrobní funkce, je lety prověřenou formou jejich záchrany. Vztah původní stavební substance a nové funkce je ale primárně zcela závislý na adaptabilitě industriální stavby. Jaké jsou hlavní principy práce při záchraně industriální stavby formou konverze, nebo přesněji adaptace (Adaptive Reuse) pro nové funkce? Jaké překážky stojí v cestě těmto ověřeným postupům a za jakých podmínek lze smysluplně adaptovat původní budovu, která je zapsaná do seznamu nemovitých kulturních památek? Tři popsané základní varianty práce s industriálními budovami - akceptace/intervence/destrukce - jsou dokumentované vybranými regionálními příklady.

Detail

Die Braunkohlevorkommen des im westlichen Teil der Region Aussig (Ústí nad Labem) gelegenen Nordböhmischen Beckens begründeten seit dem letzten Viertel des 19. Jahrhunderts die Entwicklung der dicht besiedelten Region zum industriellen Zentrum Tschechiens. Derzeit kämpft die Altindustrielandschaft mit den strukturellen Problemen der sozioökonomischen Transformation.

Detail

Produktivní život lomů v Ústeckém kraji je postupně méně aktivní a v několika blízkých letech dojde k úplnému ukončení těžby hnědého uhlí (tzv. útlumu). Na plochách, které dříve průmyslové industriální provozy využívaly k těžbě, bude nutné vyhledání jejich potenciálu a nalezení nového využití. Inženýrské metody řízené rekultivace krajiny z přelomu tisíciletí jsou již překonané (lesnická, zemědělská, vodní). Na řadu by mělo přijít postupné a z větší části samovolné přírodní obnovování dnes zneužitého povrchu, které by mělo být vhodně doplněno o hodnotné struktury architektonicko-urbanistické, možná někdy až land-artové, a to tak, jak je například možné vysledovat v jiných podobných lokalitách (Emscher Park, Lužická jezera, Dolní oblast Vítkovice, Pohornická krajina Karvinska a další úspěšně znovuoživené postindustriální regiony), které prošly v poslední době transformací (resetem) a nově slouží jiným neindustriálním účelům. Celou novou krajinu Severozápadu by měla provázet jednotná regionální plánovací linie scelující dnes již velmi často fragmentované části krajiny po těžbě. Návrhy, myšlenky a představy nové krajiny budou určující pro směřování a celkovou hodnotu viditelné nové části (dříve nepřístupné) krajinné scény. Úvahy o území mohou být celkově dost experimentální, až vizionářské, a měly by nabízet velké množství nového využití ploch v bývalých těžebních prostorech. Začlenění pozůstatků důlní techniky a technologií do úvah o nové podobě krajiny, jejich vhodné zakomponování do ní, nebo jejich přesun, by měly být jedním z hlavních procesů proměny území s připomínkou důležité vrstvy industriálního dědictví. Stopy a odkazy doby minulé jsou pro autentickou tvář krajiny důležitým vodítkem. Příspěvek bude popisovat projekt, jehož cílem bude na základě osobní analýzy území navrhnout objemy a konstrukce, trasy nebo body zájmu (prostorové struktury) s funkčním využitím (či jejich různou a vhodnou kombinaci), které v území bývalých povrchových dolů vytvoří výrazný architektonicko- urbanistický prvek a budou tak pozitivně ovlivňovat své okolí. Provoz všech navrhovaných objemů by měl strukturálně i ideově odkazovat na důlní minulost krajiny a v rámci analytické fáze práce zohledňovat veškeré aspekty současného stavu, respektive vývoje území, včetně sídel a dopravních koridorů. Region návrhu je vymezen na oblasti volně přístupných ploch v předpolí velkolomů a výsypek. Konkrétně by bylo vhodné v návrzích akcentovat důl Bílina (severní hrana propojující Ledvice, Duchcov, Lom a Mariánské Radčice), důl ČSA (východní hrana propojující Komořany, Dolní Jiřetín a Horní Jiřetín) a plochy výsypek mimo činné dobývací prostory (Radovesická, Kopistská, Hornojiřetínská, Jiřetínská, Střimická, Růžodolská a Výsypka Pokrok). Tento projekt byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT č. SGS23/021/OHK1/1T/11. Účast na konferenci a vybraný příspěvek byly financovány z prostředků Programu na podporu aplikovaného výzkumu v oblasti národní a kulturní identity na léta 2023 až 2030 (NAKI III) Ministerstva kultury ČR v rámci projektu Aktivní záchrana nemovitého průmyslového dědictví formou nového využití (DH23P03OVV025).

Detail

The concept of machinism architecture and later high-tech architecture gradually penetrated countries in the socialist bloc. The non-standard conditions of socialist planning made architects deal with it in a unique and creative way, which was a must. Therefore, we find here a whole scale of manifestations ranging from artistic visions of the 1960s to actual projects and implementations in the 1970s and 1980s, which were burdened by many compromises (e.g., lack of building materials), and by seeking a suitable form. In the Czech environment, which was separated from the theoretical background in the West, the high-tech form was interpreted more freely and could be combined with other aesthetic inputs. High-tech aesthetics became prominent in technical buildings and also in sporting facilities.

Detail

Skokanské areály byly v historii nedílnou součástí veřejného prostoru a přitahovaly pozornost veřejnosti ze svého širokého okolí. Velké popularitě se jim dostávalo zejména v počátcích lyžování na našem území, kdy ještě neexistovaly velké můstky a sport nebyl profesionalizován. Veřejných závodů se účastnili různí odvážlivci, včetně mnoha žen. V době, kdy se naším reprezentantům dařilo dosahovat přesvědčivých výsledků, včetně těch olympijských, byla vůle investovat do rozvoje a budování nových areálů. Se zhoršujícími se výsledky však u nás došlo k úpadku tohoto sportu a spolu s tím i k snížení vyčleněných finančních prostředků a soustavnému úbytku a někdy i zániku skokanských areálů. Téma doktorského studia se věnuje zapomenutému fenoménu skokanských můstků na území České republiky. Mapuje je, popisuje jejich aktuální situaci a stav. Na základě analýzy těchto poznatků rozvijí úvahu o jednoduše dostupném, dosud nevyužitém potenciálu těchto němých kulis napříč naší krajinou a možnostech aplikace obdobných záchranných principů jako u industriální architektury. Zkoumá možné prvky vedoucí k úspěšné implementaci skokanských areálů do živého organismus veřejného prostoru přilehlých obcí a denního života v nich, jakožto jednu ze zásadních metod oživení těchto neutěšených, finančně náročných a mnohdy již zcela zapomenutých míst. Pomyslným vrcholkem této výzkumné činnosti je demonstrativní studie, v níž jsou zjištěné poznatky aplikovány. Zaměřuje se podrobně na areál velkých skokanských můstků v Harrachově, jehož součástí je jeden z pouhých šesti mamutích můstků na světě.

Detail

Práce týmu SIAL je spojena s řadou technických, ale i sportovních zařízení, kde mašinistická a později estetika high-tech architektury byla logickou odpovědí na otázky, které dané projekty nastolovaly. Příspěvek shrnuje nástup high-tech estetiky v našem prostředí, zejména v dobových soutěžích a jejich realizacích, ve kterých se práce SIALu objevují od samého počátku. Podrobněji se text zaměřuje na velmi ranou ukázku high-tech architektury v tehdejším Československu, komplex velkých skokanských můstků v Harrachově. Představuje jeden z nejzajímavějších stavebních projektů SIAL své doby, který je zajímavý i v mezinárodním měřítku. Příspěvek nastiňuje možnosti obnovy v současnosti opuštěného skokanského areálu (brownfieldu) a otevírá otázky jeho možné adaptace, ochrany či nového využití (s odkazem na podobnost aplikace podobných postupů jako v oblasti znovuvyužití průmyslových objektů).

Detail