Workshop - postindustriální krajina, nové výzvy a možnosti v regionu Severočeské hnědouhelné pánve

Obsahem vědecko-výzkumné práce je plošný průzkum a mapování zůstatkového stavu krajiny po těžbě v oblasti Severočeské hnědouhelné pánve (SHP), jejího možného doplnění a zpřístupnění či ochrany architektonicky a technicky hodnotných celků. V neposlední řadě se práce zabývá i popisem možné, alternativní transformace všech ploch deprivovaných povrchovou těžbou hnědého uhlí. Perspektiva nového využití území, zejména pak tvorba přehledného „generelu“ s jasnými a názorně rozřazenými skupinami objektů (či spíše struktur různého měřítka a skladby), typů krajin a celků post–těžebních ploch (včetně technologií), by se měla stát návodem pro pochopení složité situace povrchových partií krajinné scény v oblasti dlouhého pásu Podkrušnohoří. Pás, který se v tomto regionu vyznačuje – historicky i současně – významným procentem tzv. uhlonosné plochy, je v měřítku celého Ústeckého kraje nezanedbatelný. Plochy, které jsou nebo dříve byly součástí báňských provozů (hlubinné doly, povrchové doly, výsypky a důlní objekty na povrchu) se rozkládají v přibližně třetinové ploše regionu – Ústeckého kraje. Tento významný, plošně silně převládající, prvek průmyslové výroby (těžby) je jedním z určujících ukazatelů stavu krajiny a sídel v regionu SHP současné doby. Vliv a tendence samospráv, které by měly jasně vymezovat možnosti budoucí podoby, skladby a nového využití krajiny, jsou z hlediska územního plánování a „popisu krajiny“ spíše zdrženlivé. Metodika hodnocení krajinné scény, která v mnoha místech obsahuje velmi hodnotné celky (nejen průmyslového dědictví jakožto součást kulturního dědictví), by měla plošně popisovat možné územně-architektonické hodnoty a příležitosti, včetně hrozeb a limitů. Právě tomuto tématu se odborná práce a výzkumná činnost věnuje. Dále si klade za cíl vytvořit ucelený popis vybraného územního celku v jedné z lokalit poblíž aktivních báňských provozů povrchové těžby hnědého uhlí a naznačit možné perspektivy jejího nového využití. Náhled na problematiku je vymezován v různých polohách a pohledech, a to včetně prismatu ochrany historických objektů a hodnotných technologických celků průmyslového dědictví nebo například doplnění území o jiné nové architektonické substance, které spoluvytvoří novou krajinu inspirovanou mnoha příklady ze zahraničí (tzv. krajinu po těžbě) – i ty jsou v práci akcentovány a jejich forma je v práci také velmi důkladně přiblížena.

Detail

Reset území po těžbě – projekt. Produktivní život lomů v Ústeckém kraji je postupně méně aktivní a v několika blízkých letech dojde k úplnému ukončení těžby hnědého uhlí (tzv. útlumu). Na plochách, které dříve průmyslové industriální provozy využívaly k těžbě, bude nutné vyhledání jejich potenciálu a nalezení nového využití. Inženýrské metody řízené rekultivace krajiny z přelomu tisíciletí jsou již překonané (lesnická, zemědělská, vodní). Na řadu by mělo přijít postupné a z větší části samovolné přírodní obnovování dnes zneužitého povrchu, které by mělo být vhodně doplněno o hodnotné struktury architektonicko-urbanistické, možná někdy až land-artové, a to tak, jak je například možné vysledovat v jiných podobných lokalitách (Emscher Park, Lužická jezera, Dolní oblast Vítkovice, Pohornická krajina Karvinska a další úspěšně znovuoživené postindustriální regiony), které prošly v poslední době transformací (resetem) a nově slouží jiným neindustriálním účelům. Celou novou krajinu Severozápadu by měla provázet jednotná regionální plánovací linie scelující dnes již velmi často fragmentované části krajiny po těžbě. Návrhy, myšlenky a představy nové krajiny budou určující pro směřování a celkovou hodnotu viditelné nové části (dříve nepřístupné) krajinné scény. Úvahy o území mohou být celkově dost experimentální, až vizionářské, a měly by nabízet velké množství nového využití ploch v bývalých těžebních prostorech. Začlenění pozůstatků důlní techniky a technologií do úvah o nové podobě krajiny, jejich vhodné zakomponování do ní, nebo jejich přesun, by měly být jedním z hlavních procesů proměny území s připomínkou důležité vrstvy industriálního dědictví. Stopy a odkazy doby minulé jsou pro autentickou tvář krajiny důležitým vodítkem. Cílem projektu je na základě osobní analýzy území navrhnout objemy a konstrukce, trasy nebo body zájmu (prostorové struktury) s funkčním využitím (či jejich různou a vhodnou kombinaci), které v území bývalých povrchových dolů vytvoří výrazný architektonicko-urbanistický prvek a budou tak pozitivně ovlivňovat své okolí. Provoz všech navrhovaných objemů by měl strukturálně i ideově odkazovat na důlní minulost krajiny a v rámci analytické fáze práce zohledňovat veškeré aspekty současného stavu, respektive vývoje území, včetně sídel a dopravních koridorů.

Detail

Produktivní život lomů v Ústeckém kraji je postupně méně aktivní a v několika blízkých letech dojde k úplnému ukončení těžby hnědého uhlí (tzv. útlumu). Na plochách, které dříve průmyslové industriální provozy využívaly k těžbě, bude nutné vyhledání jejich potenciálu a nalezení nového využití. Inženýrské metody řízené rekultivace krajiny z přelomu tisíciletí jsou již překonané (lesnická, zemědělská, vodní). Na řadu by mělo přijít postupné a z větší části samovolné přírodní obnovování dnes zneužitého povrchu, které by mělo být vhodně doplněno o hodnotné struktury architektonicko-urbanistické, možná někdy až land-artové, a to tak, jak je například možné vysledovat v jiných podobných lokalitách (Emscher Park, Lužická jezera, Dolní oblast Vítkovice, Pohornická krajina Karvinska a další úspěšně znovuoživené postindustriální regiony), které prošly v poslední době transformací (resetem) a nově slouží jiným neindustriálním účelům. Celou novou krajinu Severozápadu by měla provázet jednotná regionální plánovací linie scelující dnes již velmi často fragmentované části krajiny po těžbě. Návrhy, myšlenky a představy nové krajiny budou určující pro směřování a celkovou hodnotu viditelné nové části (dříve nepřístupné) krajinné scény. Úvahy o území mohou být celkově dost experimentální, až vizionářské, a měly by nabízet velké množství nového využití ploch v bývalých těžebních prostorech. Začlenění pozůstatků důlní techniky a technologií do úvah o nové podobě krajiny, jejich vhodné zakomponování do ní, nebo jejich přesun, by měly být jedním z hlavních procesů proměny území s připomínkou důležité vrstvy industriálního dědictví. Stopy a odkazy doby minulé jsou pro autentickou tvář krajiny důležitým vodítkem. Příspěvek bude popisovat projekt, jehož cílem bude na základě osobní analýzy území navrhnout objemy a konstrukce, trasy nebo body zájmu (prostorové struktury) s funkčním využitím (či jejich různou a vhodnou kombinaci), které v území bývalých povrchových dolů vytvoří výrazný architektonicko- urbanistický prvek a budou tak pozitivně ovlivňovat své okolí. Provoz všech navrhovaných objemů by měl strukturálně i ideově odkazovat na důlní minulost krajiny a v rámci analytické fáze práce zohledňovat veškeré aspekty současného stavu, respektive vývoje území, včetně sídel a dopravních koridorů. Region návrhu je vymezen na oblasti volně přístupných ploch v předpolí velkolomů a výsypek. Konkrétně by bylo vhodné v návrzích akcentovat důl Bílina (severní hrana propojující Ledvice, Duchcov, Lom a Mariánské Radčice), důl ČSA (východní hrana propojující Komořany, Dolní Jiřetín a Horní Jiřetín) a plochy výsypek mimo činné dobývací prostory (Radovesická, Kopistská, Hornojiřetínská, Jiřetínská, Střimická, Růžodolská a Výsypka Pokrok). Tento projekt byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT č. SGS23/021/OHK1/1T/11. Účast na konferenci a vybraný příspěvek byly financovány z prostředků Programu na podporu aplikovaného výzkumu v oblasti národní a kulturní identity na léta 2023 až 2030 (NAKI III) Ministerstva kultury ČR v rámci projektu Aktivní záchrana nemovitého průmyslového dědictví formou nového využití (DH23P03OVV025).

Detail