HRANĀ

Cesta je cíl. Tak by to mělo být. Ale v dnešním světě, který se žene kupředu, se lidé zastavují až u výsledku – u cíle, který často ztrácí smysl, protože cesta k němu byla přehlédnuta. V mém návrhu se snažím toto tempo na chvíli zpomalit. Nabídnout možnost ztišení. Donutit kolemjdoucího, aby se zastavil – a zeptal se: Proč? Proč právě takto? Proč právě tady? Chci, aby člověk místo vnímal . Aby vnímal, co leží pod jeho nohama. Aby cítil surovost i tichou důstojnost haldy, která zde zůstala jako připomínka minulé doby. Aby pochopil, že pod jeho nohama dříve pracovali horníci a i dokonce němé tváře. Aby cítil úctu – protože si právě uvědomil, co mu doteď unikalo. Tato cesta není jen fyzická. Je to průchod pamětí, emocí, krajinou i časem. A na jejím konci možná není výsledek. Ale poznání.