Krokem k zastavení

Anotace

Na první pohled jsou to jen schody. Dřevěné, podepřené ocelí, volně zavěšené mezi nebem a zemí. Vstupují do prostoru tiše, nenápadně – a přesto zásadně. Vedou vzhůru i dolů, ale víc než to: vedou k zastavení. Nejsou jen cestou, jsou místem. Místem, kde se můžeš posadit, rozhlédnout, zůstat. Kde výhled dostává čas, a ticho prostor. Otevírá se pohled na amfiteátr – živá scéna, která nikdy nekončí. I proto tu dřevo hraje hlavní roli. Nechává vodu protékat, světlo procházet, krajinu dýchat. Možná si jednoho dne do lavičky přisedne i strom – opře svou větev, zůstane a stane se součástí.  Tyto schody neslouží jen pohybu, ale i přítomnosti. A možná právě proto vedou dál, než se zdá.