Mezi pohledy

Observatoř slouží jako prostředník mezi člověkem a krajinou, která zde hraje hlavní roli. Návštěvník se stává pozorovatelem Tichého údolí - každý prostor je orientován na specifické scenérie okolní přírody. Vzniká tak série výhledů, která návštěvníka vede prostorem a nabízí mu různé úhly pohledu na krajinu. Koncept vychází z definice slova „observe“ - všimnout si, vnímat a zaznamenat něco jako významné. Právě tato schopnost uvědomělého pozorování je v návrhu klíčová. Hmota observatoře se tvaruje kolem atria - klidného soukromého prostoru určeného pouze obyvatelům observatoře. Do atria stéká ze sešikmené střechy dešťová voda, která přináší další úroveň kontaktu s přírodou a dotváří atmosféru observatoře.