„Zelené klastry“ v kontextu soutěže vyznívají jako jednoznačný názor na systematický přístup k pojetí obdobných celků v budoucnosti. Mikrourbanismus klastrů vyniká mezi ostatními integrací dnes už „tradičních“ udržitelných principů v přesvědčivý celek. Ten vyznívá téměř banálně, bohužel však obdobný přístup dnes stále není standardem. Velmi přesvědčivě prezentovaný projekt z části ubíjí řešený rozsah, nad kterým byla vedena polemika, absence reflexe dnešní dopravní situace v odlehlejších urbanizovaných polohách nebo očekávaná nekontextuálnost podobného systematického přístupu.
Všechny tyto neduhy jsou však přebity důrazem na obytnost a detail prostředí (od soukromých prostor verandy po společná veřejná prostranství), sociální interakci (složení jednotlivých „rodin“), otázky energetiky a její decentralizace, životní cyklus struktury a „modrozelená“ řešení (kombinace řešení zástavby a veřejných prostranství). Obdobný přístup by měl být začátkem delší cesty za budoucností urbanismu v rámci výuky a přístupu k našemu prostředí.
