"Města ve městě"
ZS 2024
motto semestru
- Město je živý organismus, který je skládán a živen ze staveb tak, že „binom“ architektura – město je nerozdělitelný. Urbánní prostor je navíc prostorem experimentu, kde se nejen vize budoucí podoby, ale i pohled do minulosti stává živou materií. Město totiž trvale staví svou vlastní historii, ke které se lze v každé době stále kreativně vztahovat …
- Jestli chápeme paměť jako doklad a otisk minulosti, tedy určitý v minulosti zastavený čas, pak vzpomínání, tím, že z této paměti vybírá může být velmi kreativní a invenční pohled na prožitou minulost.
Atelier po společné domluvě zadává všechny typy semestrálních i závěrečných praci.
I. Libeňský pětiúhelník - „Město ve městě“
A. „Město ve městě“, oblast Dolní Libně jako celoměstské centrum, urbanismus
B. „Dům na Hrázi“ - intimní velkoměstské bydlení – bytová, polyfunkční stavba, občanská stavba
C. „Ulice jako architektura města“, znovuzrození ulice Na Hrázi – soubor staveb
D. „Náměstí jako architektura města“, hledání místa a podoby Náměstí Bohumila Hrabala/Vladimíra Boudníka – soubor staveb
II. Kampus Žižkovské nákladové nádraží
E. „Škola jako město“ - ústřední bod a dominanta vznikající čtvrti - občanská stavba, soubor staveb
Vymezení řešených území
Libeň
Žižkov
Fenomén Libeň
V minulosti Libeň patřila díky svému členitému reliéfu a související krajině k nejromantičtějším pražským předměstím. Krajinný prostor zde tvoří údolí, nivu pravého břehu holešovického meandru v místě rozlivu a soutoku Vltavy a Rokytky.
Prostředí pražské Libně je inspirativním místem obsahujících amalgám stop velmi pestrého vývoje. Postupující čas však tyto stopy pomalu zahlazuje a pestrý charakter území nivelizuje.
Původní podoba místa, zbytků dříve líbezné, idylické říční krajiny možná dokonce dala čtvrti jméno (cit. wikipedie: jméno Libeň se vykládá jako odvozené od osobního jména Ľuben (s významem „milovaný“). S postupem času tato tvář mizela v souvislosti se vznikem proto-průmyslového města, později pak obytné zástavby z konce 19. století. Místo v sobě také nese četné novodobé jizvy způsobené necitlivými demoličními zásahy konce 20. století spojené s představami modernistického města své doby. Dnes je západní část místem využívajícím takto vzniklý prostorový potenciál nově vznikající různorodou, avšak spíše akontextuální a poněkud „sterilní“ výstavbou v okolí řeky.
Přesto zde však zůstávají dnes demolic ušetřené, zapomenuté fragmenty pestré minulosti, které mohu být nově interpretovány a tak uchovat i obohatit svébytnou identitu čtvrti. Existující amalgám vývojových fází místa je ve své pestrosti a nedokončenosti výzvou k dalšímu dotváření, více nežli jednoznačnému dotvoření.
Zůstávají zde také do míst vepsané vzpomínky na hrabalovsko-boudníkovský fenomén a pro citlivého pozorovatele i pábitelský životní styl. Ve specificky pražské podobě je místem neformálně kulturních atmosfér volně připomínající podobná místa ze starších dob, ať již kischovské, kafkovské nebo haškovské Prahy.
Podobná místa jsou ve velkoměstech nositeli dobové identity, spontánně mizí i vznikají znovu a znovu. Pražskou současnou analogií zde mohou být situace kolem Krymské ve Vršovicích nebo třeba ostravské Stodolní devadesátých let.
Zbytky tohoto neformálního až bohémského prostředí tak opravňují hovořit o jeho svébytném duchu (geniu loci) i v době banalisace a inflace tohoto pojmu.
Popis jednotlivých zadání
A) „Město ve městě“, oblast Dolní Libně
Urbanismus, ev. soubor staveb (možno zpracovat v týmu)
Dolní Libeň je významným místem v rámci komposice celého města. Křížením významných komunikačních vztahů na celoměstské úrovni. Jako taková je jedním z center na okraji kompaktního a vnějšího města a svorníkem jeho chronologických vrstev.
Díky krajinné situaci, jíž je pravobřežní niva holešovického meandru a místa soutoku Vltavy a Rokytky jasně vymezena a tvoří jeden krajinný prostor. Terénní situace tím místo předurčuje k určité autonomii, „města ve městě“. Urbánní struktura je výsledkem typologicky a architektoniky bohatého vývoje. Zároveň dosud i nemalého prostorového potenciálu vzniklého transformací průmyslového města a s tím souvisejícími demolicemi.
Nová, výrazem „kosmopolitní“ výstavba v současné době proměňuje charakter čtvrti směrem k spíše poněkud „anonymní různorodosti“ prostředí.
Přesto zde existují ochrany i obnovy hodné stopy původně pestré organické minulosti prolínající se s místní kulturní historií, representované mimo jiné hrabalovsko-boudníkovským pábitelstvím (spočívajícím ve „svěžím vidění všednosti a schopností se pro něco se nadchnout“). Urbanistická úloha navrhne řešení tohoto území s přihlédnutím k jeho budoucí roli ve městě.
Úkol je možné, vhodné řešit i v týmu s tím, že jednotlivé součásti budou individuálními řešeními v rámci celkového „masterplanu.“
B) „Dům na Hrázi“ - intimní velkoměstské bydlení
Bytová, polyfunkční stavba, občanská stavba
Jednotlivé práce budou sesazeny do jednoho modelu, masterplanu
Protiklad pojmů v názvu je jen zdánlivý, neboť takový je život ve velkoměstě. Ten vyžaduje vedle rušné anonymity veřejných míst také prostor pro potřebnou intimitu. Kouzlo zde zmizelých domů orientovaných jak do ulice, tak do vlastních dvorů a vnitroblokových zahrad, vztah mezi ruchem ulic a intimitou příbytku a jeho zázemí mohou být iniciačním momentem návrhů.
Úkolem je navrhnout obytnou stavbu na určeném pozemku podél částečně zbourané ikonické ulice Na Hrázi. V katastrálních plánech existující dochovaná parcelace zmizelé ulice a její zástavby bude matricí, na níž budou jednotlivé návrhy tvořeny. Jejich formy a rozměry umožňují návrhy různých forem (řadových, nárožních, solitérních) a soudobou interpretaci obytných domů s klidnými dvory a domovními průchody.
Určení konkrétního místa v ulici a určení role v ulici, typu domu bude možno vybrat a bude věcí společné domluvy.
Předpokladem je vzájemná koordinace návrhů ve prospěch vytvoření nově pojatého celku ulice.
Výsledně budou práce sestaveny do společného modelu znovuzrozené ulice.
C) „Ulice jako architektura města“, znovuzrození ulice Na Hrázi
Soubor staveb
Cílem návrhu je znovuzrození dnes téměř zaniklé ulice jako nově interpretovaného prostoru, který je chápan jako architektonický celek, útvar s vlastní komposicí a dramaturgií.
Ulice, která díky domu č. 326/4, ve kterém žil B. Hrabal, a jeden čas i V. Boudník implicitně figuruje v jejich literárním a výtvarném díle a je jedním ze symbolů čtvrti a je dnes z velké části jen stopou v katastrální mapě. Dnes je možné i žádoucí uvažovat o znovuzrození brutálně zaniklého stavu. Nikoli v podobě repliky, ale formou soudobé interpretace prostoru s přihlédnutím jednak k dochovanému členění existujícímu již jen u katastrálních plánů, ale také ke kulturnímu obsahu místa, v němž dnes existuje již jen vzpomínka na umělce v podobě graficky upravené zdi. Obsah a atmosféra jejich výjimečných děl mohou být k tomu významnou inspirací…
Jižní zástavba ulice byla v nedávné minulosti zcela demolována, aby vytvořila prostor autobusovému nádraží, které však již ztratilo svůj význam a smysl. Nedokončená zástavba severní strany v současné téměř venkovské podobě patrně také v prostředí čtvrti dlouho neobstojí.
Návrh bude v zásadě respektovat bývalé vymezení uličního prostoru, avšak způsob zástavby a parcelace budou soudobě interpretovány na základě předané proto-regulace.
D) „Náměstí jako architektura města“, hledání místa a podoby Náměstí Bohumila Hrabala/Vladimíra Boudníka
Soubor staveb
Návrh na umístění a podobu náměstí, které dosud nemá přesné umístění a vymezení, přestože jako název od roku 1999 existuje.
Pojmenování náměstí si vysnil sám spisovatel: „Vycházím na ulici a tam, kam na Hráz ústila ulice Bratrská, bývalo malounké náměstíčko, o kterém jsem říkal Vladimírovi se smíchem, až budu slavný, tak tady bude náměstí Bohumila Hrabala.
Předpokladem řešení je využití části plochy autobusového nádraží meziměstské dopravy, které bylo opuštěno. Z původně frekventovaného dopravního terminálu se stalo předimenzované zanedbané místo. Stěna objektu stanice metra směrem do ulice Na Hrázi nese název Hrabalova zeď.
E) „Škola jako město", ústřední bod a dominanta vznikající čtvrti základní škola, dostavba objektů nákladového nádraží Praha 3, Žižkov - ve spolupráci s MČ Praha 3
Občanská stavba, soubor staveb
Semestrální projekty budou sloužit samosprávám městské části Praha 3 a hlavního města Prahy jako podklad pro další koncepční rozhodování o budoucím využití existující budovy nádraží a také pro projednání možné dostavby památkově chráněné budovy. Také jako podklad pro zadání architektonicko-urbanistické soutěže na konverzi budovy a dostavbu bloku, pro komunikaci záměru s veřejností.
Návrh školní budovy navazuje na funkcionalistický objekt nákladového nádraží v Praze na Žižkově.
Cílem semestrálního projektu je návrh školního kampusu, který bude zahrnovat budovu ZŠ případně další doplňkové školské vybavenosti a bude vytvářet vzájemně propojený (otevřený) školní areál, který bude funkčně doplňovat kulturně-společenské centrum situované v budově nákladového nádraží a její dvoraně.
Postup a průběh semestru
Semestr je časově členěn na obvyklé fáze práce, jimž odpovídá postup na návrhu.
Ten obsahuje:
Společné i individuální poznání místa (zakončené analytickými schématy a verbální úvahou) – vyjádření intence, záměru a cíle – základní idea – možné variace – konkrétní řešení – provedení – obhájení práce.
V rámci semestru proběhnou čtyři presentace z účasti pozvaných hostů
Součástí semestru bude třídenní workshop v Kruhu.
Výběr studentů
Do atelieru budou přihlášeni prioritně uchazeči, kteří již v našem atelieru pracovali.
Následně bude vylosován počet uchazečů naplňující limit stanovený pro první kolo (24).
Zbylá místa budou obsazena na základě počítačového algoritmu pro výběr zájemců.