Esej připomíná, že tvorba architektury, respektive vystavěného prostředí, nemusí spočívat pouze ve stavbě fyzických objektů a že významnou složkou může být nehmotná vrstva prostředí. Na příkladu nových zvonů v Husově sboru na Vinohradech ukazuje, že zvuk je možné v některých případech vnímat i jako plnohodnotný prvek prostoru, s nadsázkou dokonce jako samotný prostorový objekt. Zvuk zvonů dokáže plnit významnou roli pro orientaci člověka v prostoru, v mentální mapě například může zvuk zvonů vymezovat vjemově vytvořené hranice prostředí a podílet se na charakteristice vyznačující toto pomyslně ohraničené území.