Prostor architektury se uskutečňuje až v interakci s člověkem. S jeho pohybem, jednáním, dotekem, ale svým způsobem i vnímáním či myšlenkou. Tím vším člověk její prostor nejen reflektuje, ale i proměňuje, spoluformuje či přímo vytváří. A tanec, který kromě záměrného uměleckého sdělení, obsahuje také elementární tělesnost, ukazuje vztah těla a prostoru v koncentrované a zjevené formě.