Zvuk, který patří mezi fyzikální faktory životního prostředí, působí v budovách dlouhodobě a opakovaně, tudíž významně ovlivňuje práci i odpočinek a tím i pohodu a v konečném důsledku i zdraví a psychiku lidí budovu užívajících. Zvuk resp. hluk se hodnotí výhradně z hlediska jeho vlivu na člověka. Příslušná kritéria proto vyjadřují míru ovlivnění akustické pohody i zdraví lidí užívajících budovu. Nemohou tedy popisovat jen samotné fyzikální jevy (intenzitu, kmitočet, atd.), ale nutně reagují i na fyziologické a psychologické okolnosti vnímání zvuku člověkem, zejména přihlížejí k citlivosti sluchového orgánu. Ochrana budov proti hluku z vnějšího prostředí se stává stále aktuálnějším tématem, zejména v městských aglomeracích. Vytvoření vnitřní pohody při bydlení a při práci s vyloučením jak hluku z venkovního prostředí, tak hluku z okolních sousedních domů a místností se dnes stává běžným standardem. V současné době jsou proto z hlediska uživatelů kladeny stále vyšší a vyšší požadavky na zvukoizolační vlastnosti stavebních materiálů, resp. na jejich vzduchovou neprůzvučnost.