Betonové skořepiny jsou velmi efektivním druhem konstrukcí díky svojí schopnosti překlenout velké rozpony při minimální tloušťce konstrukce. Tento typ stavební konstrukcí navázal na středověké klenební stavitelství a díky využití železobetonu v posledních 100 letech překonal omezení technologií zděných kleneb a umožnil zvýšit rozpon konstrukcí na desítky metrů. Technologie realizace skořepin s využitím monolitické betonáže do bednění se přes svoje zmíněné výhody vyznačuje vysokou pracností a díky ekonomické i výrobní náročnosti bednících dílců dvojí křivosti umožňuje ekonomickou realizaci pouze vybraných geometrií konstrukcí. Jejím značným omezením je vedle pracné výroby bednění dvojí křivosti také pracná instalace bednění a pomocných konstrukcí. Řešením se zdá být v souladu s nastupujícím přechodem na Stavebnictví 4.0 robotizace technologie výroby skořepin, která by mohla vytvořit obdobné zvýšení produktivity a konstrukčních možností jako při technologickém přechodu mezi klenbami a skořepinami. Jednou z perspektivních technologií robotické výroby se zdají být metody digitální fabrikace a z nich především 3D tisk neboli též aditivní výroba. Tato bezodpadová technologie, využívaná dosud na experimentálních projektech převážně pro realizaci svislých nosných konstrukcí má ale i přes první pokusy o realizaci kleneb řadu technologických omezení. V tomto článku se autor snaží tato omezení popsat, shrnout a naznačit možné způsoby jejich překonání s cílem definovat parametry robotické technologie, využitelné pro realizaci betonových skořepin.