Autor si vytknul za cíl zmapovat kolektivní bydlení v českých zemích a v Československu v období 1900–1989. Jde o první souhrnné a mezioborové zpracování tématu. Koldomy tu nejsou představeny jen z architektonického hlediska, ale jako vyústění utopie, ideologie, ekonomických podmínek či reakce na sociologické procesy. První kapitola se zabývá obdobím před rokem 1918. druhá kapitola se věnuje Karlu Teigemu, třetí kapitola se zabývá poválečnými koldomy v Litvínově a Zlíně, čtvrtá kapitola popisuje tzv. domy hotelového typu, populární v Československu na přelomu padesátých a šedesátých let.