Dlouhodobé střetávání stoupenců moderny a jejích odpůrců v Německu od roku 1871 do počátku třicátých let vyústilo do katastrofy: diktátor Hitler použil kulturu jako prostředek k dosažení, legitimizaci a udržení moci-v tom je původ prolnutí politiky s architekturou a teatralizace politiky.