Kapitola stručně shrnuje dvě linie uvažování o kolektivním bydlení v Československu mezi světovými válkami: první, jež lze označit za liberálně-feministickou, a druhou, jež těžila z utopicko-marxistických teorií dobové avantgardy. Vedle vybraných návrhů od funkcionalistických architektů jsou představeny také realizované příklady kolektivního bydlení dvacátých a třicátých let 20. století.