Kapitola sleduje situaci bytového družstevnictví za první československé republiky. Upozorňuje mj. na rozdíly v popularitě kooperativního bydlení mezi jednotlivými regiony a roli kulturně-ekonomické elity v propagování konceptu bytového družstevnictví. Z architektonického hlediska se na sledovaném jevu jakožto nejzajímavější jeví fakt, že většina obytných družstevních domů operovala konzervativním architektonickým tvaroslovím či vznikala bez účasti architektů.