Kapitola prezentuje dům Ženského klubu českého, postavený architektkou Miladou Petříkovou-Pavlíkovou počátkem třicátých let 20. století v Praze. Budovu, jejíž horní patra obsáhla prostory ženské svobodárny, lze – vzhledem k osobě architektky a také iniciátorky Františky Plamínkové – vnímat jako pokrčování ideje kolektivního bydlení, jež se zrodila v okruhu liberálních intelektuálů a feministek soustředěných kolem Tomáše Garrigue Masaryka na počátku 20. století.