prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

In July 1856, Antonín Barvitius was commissioned to restore the Palazzo Venezia in Rome, which at that time served as the seat of the Austrian Empire's embassy to the Holy See. In the following months, he submitted several reports on the project. First, he proposed a radical, never-implemented intervention in its structure: moving the eastern fragment of the courtyard arcades to the north and adding a new short west wing, perpendicular to the north wing. Barvitius's 1858 report then provided a detailed description of the condition of the palace and presented proposals for its restoration. The report, which should form the basis for any further research on the palace, contains a detailed historical introduction. It is further divided into four sections corresponding to the four main parts of the building. The report refers throughout to a graphic appendix, fragments of which have been preserved in the State Archives in Vienna. Unfortunately, the missing pages can only be partially supplemented by preparatory drawings in the National Technical Museum in Prague. Some of Barviti's conclusions regarding the construction development of the palace may seem problematic today. This applies in particular to his idea of the timing of the construction of the two western towers. Information on the renovation work actually carried out is provided in another report by Barviti from July 1860. The architect himself mentions the modifications made to the palace in official correspondence from 1866, when he was already negotiating his departure because the new ambassador, Alexander Hübner, was dissatisfied with his work. Barvitius's work was taken over by Francesco Azzurri. Barvitius did not leave behind any explicitly theoretical texts, so in order to understand his thinking, it is necessary to analyze the conceptual apparatus with which he worked. Some terms appear repeatedly. The term decorum appears only twice in his 1858 Report. However, it has a key meaning. Perhaps surprisingly, Barvitius did not work much with the concept of style. Much more frequently, we encounter the terms organism and organic in the pages of this Report. However, it does not appear that Barvitius's conception of this concept was based on the theoretical discourse of the time. He apparently understood the term organism simply as a structural body exhibiting logical relationships between parts in space and causal relationships in time. From this perspective, for example, it was not logical to address the consequences of a building's defective condition without addressing their causes.

Detail

prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Johann Blasius Santini-Aichel (1677-1723) came from an Italian family settled in Prague. His work is characterised by an excellent knowledge of contemporary architectural trends, in particular the radical architecture of Guarino Guarini and Francesco Borromini, and a deep connection to the legacy of Gothic architecture. Some of Santini's works are in the spirit of the fusion of Baroque and Gothic. Others are characterised by a creative and highly distinctive approach to the legacy of the 17th century. Together with Johann Lukas von Hildedbrandt, Johann Bernard Fischer von Erlach and the Dientzenhofer family of builders, Santini is one of the most remarkable masters of the early 18th century in Central Europe.

Detail

prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Kniha obsahuje vědecké studie napsané stipendisty Českého historického ústavu v Římě. Je věnována historickým vztahům mezi Itálií a českými zeměmi od středověku do 20. století.

Detail

prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Jako představitel císařské moci u papežského dvora musel hrabě Jiří Adam II. z Martinic reprezentovat panovníka ve všech směrech – nejen při svém okázalém vstupu do Říma, ale také výběrem svého římského sídla. To skutečně dokázal, když se usadil v někdejším sídle rodu Barberini v římské čtvrti Regola. Stať je věnována okolnostem jeho užívání a dalším aspektům Martinicovy reprezetantace během jeho římského pobytu.

Detail

prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Detail

prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

The article deals with the development of research on Santini's work, especially in the Czech lands. It mentions in particular the changing approaches to Satini's legacy in the works of Z. Wirth, A. Piffl, H. G. Franz, V. Richter, J. Neumann, M, Horyna, P. Zahradník, M. Pavlík, and other authors. In doing so, it emphasises both Santini's relationship to Italy and the possibility of interpreting his architecture on the basis of occult doctrines. The article draws attention to the new possibilities of interpreting Santini's Baroque Gothic, especially by referring to its relation to the architecture of Benedict Ried, which in fact was created at the end of the "Gothic" era. The article also points to the still unresolved relationship of Santini's work to the group of "radically Baroque" churches in Bohemia.

Detail

prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Publikace představuje přední památku italské renesanční architektury – Palazzo Venezia v Římě, jejímž restaurováním byl rakouskou vládou pověřen architekt Antonín Barvitius v roce 1856. Nosnou částí odborné knihy je rozsáhlý soubor výkresů a skic, který v rámci přípravy restaurování paláce Barvitius vytvořil. Ty jsou jedinečným zdrojem pro poznání renesanční architektury a její obnovy v 19. století. Přiblíženy jsou také další realizované a nerealizované stavby této osobnosti i jeho životní peripetie. Kniha byla vydána ve spolupráci s Národním technickým muzeem v Praze, v jehož fondech jsou Barvitiovy výkresy a další dokumenty uloženy.

Detail

prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

V literatuře se často setkáváme s pojmem baroko. V kontextu evropské kultury je to jeden z určujících pojmů. Nedokážeme si představit popis našeho kulturního dědictví bez jeho označení. Obsah tohoto pojmu intuitivně chápeme jako určující příslušnost ke středoevropské kultuře, ale možná bychom byli na rozpacích, kdybychom měli jeho obsah někomu vysvětlovat. Ve svém článku podávám přehled o tom, jak baroko v 19. a 20. století chápaly některé přední evropské i mimoevropské osobnosti v oblastech jako dějiny umění, teorie kultury nebo filozofie, jako byli Heinrich Wölfflin, Alois Riegl, Max Dvořák, Vojtěch Birnbaum, Erwin Panofsky, Manfred Bukofzer, Theodor Adorn, Gillese Deleuze, nebo Carlos Fuentes, přičemž nesouhlasím s žádným z nabízených konceptů. Věřím, že nás „baroko“ přitahuje nejen z prestižních důvodů, jak se domníval Adorno, ale také proto, že je podvědomě vnímáme jako začátek naší současnosti, kdy vševědoucí boží oko nahradila potenciální všudypřítomnost digitálního obrazu a fotoaparátu. Kulturu 17. století charakterizovala vědeckost, důraz na vizuální informace, perspektivismus, globalizace a zároveň kreolizace myšlenek a forem. Naše fascinace barokem je tedy fascinací počátkem tradice, ve které žijeme dodnes.

Detail

prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

V roce 1964 byla vypsána soutěž na řešení provozní budovy sektoru energetiky, pro kterou byl Útvarem hlavního architekta vybrán trojúhelný pozemek mezi ulicemi Kavkazská a Kodaňská. Porota přiřkla první cenu projektu, jehož autorkami byly Zdenka Smítková (později Nováková) a Dagmar Šestáková. Energetika se nicméně nestala investorem budovy. Na scénu přicházejí PZO Chemapol a Investa. Generálním projektantem stavby se stala firma Energoprojekt, do níž přešly obě autorky vítězného návrhu. Přestože investor převzal existující projekt, byly v něm provedeny jisté změny. Ty můžeme chápat i jako další krok směrem k aktuálnější, „světové“ architektuře. 30. 12. 1966 uzavřen kontrakt s firmou FEAL. Roli tu jistě hrála rychlost konstrukce a kvalita provedení. Závažné ale musely být i prestižní důvody. Firma totiž zdaleka nedodávala jen nosnou konstrukci a opláštění budovy, ale fungovala jako generální dodavatel stavby, kterou vybavila nejen nosnou konstrukcí a pláštěm, ale také vnitřními příčkami, dveřmi a podhledy. Zadáním zde bylo vytvořit exkluzivní prostředí pro sociální elitu tehdejšího Československa a její zahraniční klientelu. „Modernitu“ a „současnost“ od poloviny 20. století už nedefinuje jen architektonický projekt, ale také výběr firmy. I když při stavbě paláce hrál významnou roli ředitel Chemapolu Zdeněk Mojžíšek, je zjevné, že řada rozhodovacích procesů byla vysloveně instituční povahy, nebo byla výsledkem práce mnoha osob v méně exponovaném postavení. Hlavním smyslem celého podniku bylo vytvořit nejen praktické pracovní prostředí, ale vysloveně statusovou stavbu, tak jak by si to přála každá velká firma po obou stranách železné opony.

Detail

prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

S termínem baroko si řada lidí dodnes spojuje jiráskovskou, či spíše nejedlovskou „dobu temna.“ Přesto právě bohaté formy barokního umění a architektury mohly inspirovat vnitřní vybavení stranického hotelu v někdejší koleji barnabitů na Hradčanském náměstí. Článek nabízí odpověď, proč k tomu došlo.

Detail