Nemá dveře. Nemá okna.
Má kdykoliv otevřeno a je gratis.
S pravidelnou nepravidelnosti se v uzavřených kvádrech prezentují otevřené myšlenky zaměstnanců a studujících ústavu. Cílem je seznámit náhodné kolemjdoucí a kolemsedící s aktuálním děním v oboru teorie a dějin architektury a památkové péče. Kurátorem je Ústav teorie a dějin architektury, který vítá i spřátelené ústavy a obory.
Říká se jednak, že „Praxe je nejlepší učitelka.“ ale také, že „Dějiny jsou svědky času, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.“ - obojí Marcus Tullius Cicero, tak si vyber a zastav se na chvíli!
Probíhá:
Archigami v japonském pokoji
Výstava volně navazuje na uskutečněnou výstavu Měkká tvrdá věda. Jejich spojník tvoří teselace (mozaikování, parketování), které jsou založené na umění logiky v souvislém pokrytí plochy pravidelným, opakujícím se obrazcem. V případě nynější výstavy se hlavní role ujímá technika origami. Většina lidí ji má spojenou s Japonskem a uměleckým skládáním papíru do nejrůznějších tvarů a forem. Za tímto termínem se však skrývá více.
S prvními zmínkami o origami se můžeme skutečně setkat v Japonsku již v sedmém století. V té době se totiž do země dostal vynález papíru – kami a jeho skládání – ori, se stalo běžnou součástí formální kultury. Všechny významnější úřední dokumenty jako například diplomy, cenné papíry či listiny se skládaly předepsaným způsobem. Nezávisle na Japonsku se vlastní forma ohýbání papíru zrodila i ve 13. století v Evropě. Španělská papiroflexia byla však od počátku pouze hrou. Vytváření vrabčáci - pajarita byly předchůdcem u nás oblíbené „věštící“ skládací hry Nebe-peklo-ráj či koník. Japonská technika získala na důležitosti především v devadesátých letech 19. století, kdy se vyučovala na školách v Japonsku jako součást podpoření národnostně kulturního povědomí. V této době se také kodifikoval oficiální, dnes již běžně používaný název origami. Následovalo rozšíření do celého světa a využívání potenciálu origami ve vědě a umění.
Německý Bauhaus používal ve 20. letech 20. století skladebnosti papíru k vytváření modelů užitého umění. V 60. letech 20. století japonský učitel chemie Shuzo Fujimoto jako první systematicky zkoumal techniku skládání otoč-ohni, která tvoří jádro této výstavy. Díky vytvoření desítek vzorů se Fujimotovi podařilo zajistit popularitu této techniky po celém světě. Ve světě jej následovali například američtí umělci Ron Resch, který experimentoval s teselacemi při tvorbě kinetických soch nebo Christ Palmer, který vytvářel extremně detailní teselace pomocí hedvábí. S rostoucím technickým pokrokem 20. století přestalo být origami záležitostí pouze papíru či látky. Američtí fyzici Robert Lang a Alex Baterman digitalizací vytvářejí nepřeberné vzory origami a především řeší matematické problémy, které se dají aplikovat v reálném světě inženýrství a techniky. Origami totiž může být použito k řešení matematických problémů a k vizualizaci pojmů a vlastností geometrických útvarů. Pomocí origami lze vyřešit dokonce i takové úkoly, se kterými se neporadí pravítko ani kružítko či by řešení bylo příliš dlouhavé. A protože se výstava odehrává na půdě Fakulty architektury ČVUT a exponáty vznikly v rámci předmětu Deskriptivní geometrie II, nazvali jsme ji archigami.
Expozice sestává ze dvou částí. První představují origami teselace, které vychází z techniky otoč-ohni a nejvíce na nich můžeme obdivovat jemnost a pracnost, se kterou je studující vytvářeli a která obzvlášť vynikne, pokud se na ně díváme skrze světlo. Druhá část výstavy je pojmenována japonský pokoj. Jedná se o iluzorní místnost, která je vyplněna užitými předměty, které vznikly jako prostorová teselace a studující během jejich vytváření popustili uzdu své fantazii.
Autorka koncepce a obsahu:
Stanislava Čečáková
Zapojení pedagogičtí pracovníci a pracovnice:
Stanislava Čečáková, Dana Kolářová
Autorky a autoři origami teselací:
Studující prvních ročníků všech tří oborů: Architektura a urbanismus, Krajinářská architektura a Design.
Grafika a instalace:
Lucia Mlynčeková Tóthová, Miroslav Pavel
Kurátor, texty a editace:
Miroslav Pavel
Výstavu organizuje Ústav nosných konstrukcí ve spolupráci s Ústavem teorie a dějin architektury FA ČVUT.
V přípravě:
Proběhlo:
Měkká tvrdá věda?
význam geometrie, která se v současné euro-americké architektuře stala téměř neuvědomělou a praktické výstupy studujících z předmětu deskriptivní geometrie odkrývající krásu a racionalitu tohoto oboru
Kdo byl Stavoprojekt?
Interaktivní výstava představila osudy skutečných lidí, kteří téměř utajeně pracovali pro tento státní podnik.
Nálezovka a SHP
relikty stavebněhistorických průzkumů a jejich specifika u architektury 20. století
30 let svobodné architektury
texty o české a česko-slovenské architektuře u nás a v zahraničí vyšlých kolem roku 1989
80a
publikace, texty, stavebněhistorické průzkumy zaměřené na česko-slovenskou architekturu osmdesátých let 20. století
Skutečný Santini
studentky a studenti vybrali ze staveb slavného architekta zajímavé detaily i typické kompoziční postupy
Koncepci galerie založil Matúš Dulla.
