Ústav urbanismu

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Coco Houses je soubor obytných chýší. Nad pláží Hermosa, nedaleko kostarického městečka Uvita, se v prudkém svahu tropické džungle ukrývá resort Art Villas. Coco je jeho součástí a je unikátním příkladem hravé, glampingové, udržitelné a moderní tropické architektury. V našem návrhu jsme využili všechny dosavadní zkušenosti z realizace experimentálních design and build projektů na pomezí architektury, landscape architektury a urban designu. Hlavním konstrukčním materiálem je místní tropické dřevo, doplněné stanovou plachtou a kovovými prvky. Racionální konstrukce je základem designu. Sama vytváří architektonickou formu a atmosféru, nepotřebuje žádnou přidanou dekoraci. Konstrukční princip umožňuje flexibilitu velikosti, tvaru i kompozice více navzájem podobných objektů, rozesetých v náročném terénu. „Stejný tvůrčí princip používá Příroda po miliony let. Příroda nás inspiruje k vytváření prostředí, které máme rádi a cítíme se v něm bezpečně. Hlásíme se k principům Přirozené architektury, jak je formuloval náš kamarád a učitel architekt Martin Rajniš,“ říká Martin Kloda.

Detail

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Naší inspirací pro letní instalaci na Velkém náměstí v Hradci Králové je ikonický Corral del Carbón z andaluské Granady. Archetypální stavba s dvoupatrovým ochozem kolem čtvercového „rajského dvora“ symbolizuje sdílené architektonické dědictví kultur starého světa, soustředěných v blízkém i vzdálenějším okolí Středozemního moře a formujících po staletí i naši stavební kulturu.

Detail

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Galerie moderního umění v Hradci Králové a Centrum architektury Královéhradeckého kraje uvedli v květnu 2025 na Velkém náměstí v Hradci Králové sezónní uměleckou instalaci Corral. Projekt se uskutečnil při příležitosti oslav výročí 800 let od první zmínky o městě Hradci Králové. Za intervencí stojí studio ARCHWERK.cz. Dílo bylo vybráno ve vyzvané soutěži ve spolupráci se statutárním městem Hradec Králové s cílem obohatit veřejný prostor města. Návštěvníkům nabízí kromě prohlídky secesní studny i jinou perspektivu pohledu na celé Velké náměstí. „Instalace nabízí poznání potenciálních významů kdysi důležitého místa i zamyšlení nad jeho proměnou. Současná podoba Velkého náměstí je poznamenána dominancí automobilů, což degraduje jeho kvality jako veřejného prostoru. Studio ARCHWERK.cz otevírá diskusi o jeho budoucnosti a funkcích a poskytuje fyzicky i metaforicky nový úhel pohledu na historické centrum města,“ uvádí Michal Kudrnáč – vedoucí Centra architektury Královéhradeckého kraje, které projekt realizuje.

Detail

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Kvalita vystavěného prostředí se stala v posledním desetiletí fenoménem a předmětem vědeckých výzkumů. V globálním světě, charakteristickém tekutostí a rychlou proměnlivostí všeho okolo nás, najednou přestala být kvalita prostředí samozřejmou jistotou, zděděnou po předchozích generacích. Do centra pozornosti se dostávají otázky, jak stávající kvalitu udržet, jak ji rozvíjet a zvyšovat. S tím je nedílně spojena otázka, jak vůbec kvalitu vystavěného prostředí hodnotit. Je ale možné formulovat objektivní kritéria pro kvalitativní hodnocení vystavěného prostředí? Politiky architektury / Baukultur jsou již několik desetiletí předmětem mezinárodní spolupráce, kvalitativním skokem na poli obecného výzkumu se však stalo teprve vydání Davoské deklarace a nastartování Davoského procesu. V roce 2021 byla v rámci Davoského procesu publikována metoda hodnocení - Davoský systém hodnocení kvality stavební kultury. Jeho osm kritérií hodnocení vychází z Davoské deklarace a má za cíl umožnit komplexní posouzení kvality místa.

Detail

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Jan Patočka vysvětluje dějinnost evropské kultury ve schopnosti vyrovnávat se sporem s apriorními ideologiemi. V řecké filosofii tak už je obsažena skepse a vědecká metoda nepřijetí apriorních pravd. Hodnoty a měřítka kvality už nejsou v naší dějinné společnosti univerzální ani čistě subjektivní, stanovují se dialogem, jsou dohodou v čase. Nástroje správy území se podle Urban Maestro dělí ve dvou rovinách: na formální a neformální nástroje a na nástroje kultivace kvality a nástroje vytváření kvality. I my neformální nástroje správy území máme a používáme, i když zdaleka ne v takové míře a dosahu jako například naši sousedé z Rakouska. Na rozdíl od jiných zemí jsou u nás neformální nástroje správy území až na výjimky mimo zájem a podporu oficiálních institucí a opírají se především o spolkovou činnost s podporou grantů a soukromého sektoru. Za těchto předpokladů vypadá cíl vytváření „kvality jako dohody v čase“ jako hodně vzdálený, ale ne nedosažitelný. Jsme na cestě, dokud o ní vedeme debatu. Ve sporu, dialogu vytváříme svou budoucnost, ke které směřujeme!

Detail

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Kvalita není kvantitativní parametr – nedá se měřit. To ale neznamená, že bychom se kvalitou vystavěného prostředí neměli zabývat. Otázka, která mě zajímá, je způsob hodnocení kvality vystavěného prostředí, světa okolo nás, části prostoru, se kterou se identifikujeme. V našem kulturně civilizačním okruhu se již nepředpokládá, že by kvalita vystavěného prostředí mohla vznikat volnou kreací, jak tomu bylo v minulosti. Současná podoba vystavěného prostředí je převážně výsledkem činnosti profesionálů v oblasti výstavby, regulované správními procesy podle stavebního práva. Ani stavební zákon, ani zákon o výkonu povolání už ale neuvádějí, jakým způsobem a jakými nástroji máme my profesionálové, autorizovaní architekti, inženýři a technici, o stavební kulturu a kvalitu vystavěného prostředí pečovat. Stavební zákon nám kromě obecné odpovědnosti žádné zvláštní nástroje pro vážení a vypořádávání mnohdy vzájemně konfliktních „veřejných zájmů v území“ nesvěřuje. Pokud se máme kvalitou stavební kultury v naší zemi zabývat, je důležité zaměřit se na dopad procesů správy území. Pro podrobnější zhodnocení jejich vlivu na výslednou kvalitu vystavěného prostředí je potřeba naplnit ještě nejméně dva předpoklady: získat vhodná kritéria hodnocení kvality a vyhodnotit analýzu dostupných nástrojů správy území.

Detail

M.A. Martin Kloda

15119 Ústav urbanismu

Při vytváření vystavěného prostředí jsme na tom podobně jako Malý princ: všechny nástroje, které k tomu potřebujeme, máme ukryty uvnitř bedničky. Nevíme jistě, jaké nástroje bednička skrývá, nevíme ani, jestli je dokážeme správně používat. Bohužel nám je do bedničky nenachystal geniální autor a nepomůže nám ani neomezená fantazie Malého prince. Nyní se pokusíme nahlédnout do „bedničky nástrojů", které máme pro vytváření kvalitního prostředí k dispozici. Máme tam: – smíšený model veřejné správy, ve kterém si zatím nerozumí státní správa s územní samosprávou, – fragmentovanou správu území s jednotným centralizovaným systémem formálních nástrojů, bez jeho další diferenciace podle měřítka, potřeb a způsobu využití, – centrální systém přerozdělování daní, ve kterém se do území přímo vrací jen 1 % všech daňových výnosů (0,3 % HDP). Ve všech uvedených ukazatelích se nacházíme v mezinárodním srovnání v okrajové poloze. Rekodifikace stavebního práva se pokusila řešit důsledky tohoto nastavení, bohužel ale nedisponovala dostatečnou analýzou a mezinárodním srovnáním, aby se mohla zaměřit na příčiny neefektivní správy. Pouze dílčím způsobem upravila a zpřesnila některé úřední postupy. V horizontu pěti let nás proto čeká další rekodifikace, tentokrát zaměřená na oblast územního plánování. Doufejme, že bude úspěšnější než ta předchozí, protože bez kvalitního a efektivního přístupu k plánování nebudeme mít ani kvalitní a rychlé povolování staveb, ani kvalitní a obytné vystavěné prostředí.

Detail

Ing. Diana Salahieh

15119 Ústav urbanismu

Engaging in speculative endeavors beyond the confines of academia entails a deliberate focus on forging novel trajectories within the cognitive and knowledge-production realms of architectural research. It can be understood as an approach where research acts as a continuous path of inspiration and not (only) as a procedural tool for academic advancement. Within architectural doctoral studies, research by design and design driven research emerge as attitudes towards incorporating the artistic design processes in research, trespassing the scope of architectural research within academic boundaries.

Detail

Ing. Diana Salahieh

15119 Ústav urbanismu

War disrupts the symbiotic interplay between bodies and built environments, unraveling familiar routines and destabilizing urban life. Walking becomes a precarious tiptoeing through danger and continual re-routing, a spatial practice of survival and resistance, asserting presence and agency amid violence. Consequently, urbicidal practices and persistent insecurities reconfigure walkability, undermining patterns of normality and a collective sense of safety. Yet, post-conflict reconstruction, particularly in historic cores, rarely considers former or newly formed footpaths, further misaligning future project agendas with context-specific recovery needs. This paper develops the “disruption assemblages” approach, a conceptual framework that captures the dynamic interplay of material, temporal, and human elements in conflict-ridden contexts, to examine war’s impact on walkability. Using Aleppo’s historic core as a case study, it highlights the inseparable connection between the urban fabric’s sensory-spatial characteristics and its social-temporal layering of familiarity and generational presence. Qualitative methods—including historical analysis, sensory ethnography, and walking as a research tool—reveal how Aleppo’s historic core has metamorphosed into a landscape of complex survival practices, danger-evasion tactics, and everyday resistance. These findings illuminate the contested spatio-temporality and lived experiences of reclaiming rights to and within urban space, demonstrating how walkability is deterritorialized and reterritorialized in war-torn landscapes and during sporadic (post-)conflict reconstruction. Ultimately, this paper argues for re-centering walkability in (post-)conflict healing and proposes the “attract the foot” approach, emphasizing the imperative of re-enabling walking as a sociable and human-centered recovery strategy.

Detail

Ing. Diana Salahieh

15119 Ústav urbanismu

This paper examines how armed conflict impacts the recalibration of Aleppo’s historic urban and cultural fabric, using the Al-Jdeideh quarter as a case study. This article critically reflects on the ongoing (post-)conflict, top-down (post-)reconstruction activities in Aleppo’s historic core, drawing on ethnographic research of visual mapping and semi-structured interviews with current Aleppo dwellers in the city and former dwellers displaced across Europe. Our findings highlight that the current reconstruction activities lack locals’ values and needs, and amplify the altered socio-economic dynamics between the (former) communities’ absence and presence. Therefore, these activities are resulting in a skewed representation of what once was a major hub of culture, commerce, heritage, and everyday life. As such, the paper argues that the current reconstruction attempts lack a comprehensive and context-specific approach, and need to explore more inclusive pathways of human-centered and sustainable recovery.

Detail