Ateliér Sitta

Proč tento projekt?

Žatecký hřbitov je místem, kde se ukládá paměť města a jeho obyvatel. V minulosti měl jasnou prostorovou strukturu definovanou alejemi stromů Tato struktura je dnes z velké míry rozmělněna. To se týká i vstupu do hřbitova, který býval velmi důležitým gestem. Dnes je tento vstup dokladem všeobecného úpadku hřbitovní architektury u nás.  S tím souvisí i nedostatek pozornosti a péče věnované vegetaci, zejména stromům. Ty jsou přitom tím, co dávalo hřbitovu jeho nezaměnitelnou podobu. Vstup na hřbitov a jeho bezprostřední okolí jsou jen dalším dokladem bezkoncepčního přístupu. Původně druhý vstup je dnes zamořen reklamami kamenictví a výstavkou upadlé kultury pomníků. Dominantou prostoru je dodnes kaple, jejíž okolí rovněž volá po kultivaci.

Co očekáváme?

Prostoru je nutné v prvé řadě vrátit důstojnost. V podstatě to znamená odstranění všeho, co do prostoru nepatří, novou kvalitní a sjednocující dlažbu, odstranění a obnovu vegetace, osvětlení, orientační grafiku a mobiliář. Nové zásahy musí přitom nejen respektovat to, co je kvalitní, ale současně vstoupit do prostoru s tím, že i naše doba dokáže být kreativní a sebevědomá.

Zatímco návrh zázemí a administrativy na levé straně vstupu není předmětem zadání, uvítáme názor na vizuální podobu tohoto objektu. Součástí návrhu mohou být i kultivované návrhy pomníků jako vzor, který se snaží být nejen výtvarně kvalitní, ale je současně osvětou pro špatně informované publikum. 

Proč tento projekt?

I pro netrénované oko je zřejmá schizofrenie pražského horizontu. Na jedné straně jeden z neuvěřitelně okouzlujících obrazů historické Prahy, na straně druhé horizont zjizvený monstrózními billboardy a plejádou nedávno vybudovaných ohyzdností. Přesto je Praha poměrně porézní město s velkým množstvím míst, která by mohla být umocněna uměleckými intervencemi. Zatímco se Praha s chutí pustila do projektu nové filharmonie, věříme, že v bohaté mozaice možností setkání s moderním uměním chybí jeden prvek, kterým je venkovní sochařská zahrada a galerie.
Místem vybraným pro tento projekt je rozlehlý, dříve agrární pozemek, nyní louka u vyvýšené plošiny na okraji řeky Vltavy. Známý jako Divčí Hrady se nachází těsně nad železniční stanicí Smíchov. Z okraje kopce se vám před očima rozvine široké panoráma města.

Co očekáváme?

V ideálním případě by projekt byl spoluprací studentů architektury a krajinářské architektury. Jako vedoucí studia můžeme vyplnit potenciální mezeru ve znalostech. Studenti krajinářské architektury mohou nominovat vhodnou lokalitu a navrhnout pouze přibližný objem stavby a začlenění stavby do okolní krajiny.
Galerie bude umístěna v dostatečné vzdálenosti od chráněného území. Přechodová zóna mezi navrhovanou galerií a chráněným územím by měla být pečlivě navržena. Galerie bude převážně podzemní se střechou, aby byla vhodná i pro umělecké instalace. V objektu bude obvyklá občanská vybavenost, kavárna s cca. 50 míst, možnost venkovního posezení, kanceláře a dílny. Servis může probíhat podzemním tunelem. Rampy musí být začleněny do krajiny. Celá budova by byla v kategorii topografické architektury. Možnou referencí je Ch Chu Contemporary Art Center Naoshima v Tokyu nebo v tuzemsku Archeopark Pavlov na jižní Moravě. Vznikne i amfiteátr, spíše zemská socha než zjevně strukturované místo, místo pro veřejná shromáždění.
Okolní krajina nebude pěstěným typem, ale ukazatel procesu transformace krajiny. Výzvou je zde najít umělecké vyjádření pro eco sdělný design. Návrh tedy nemusí být trvalý, ale může také zahrnovat postupný zánik.

Téma musí být vedoucím předem odsouhlaseno.