Lidé

doc. Ing. arch. Pavla Melková, Ph.D.

Autoři
Melková, P.
Publikováno v
In: Stanislav Kolíbal / Former Uncertain Indicated. Praha: Národní galerie, 2019. p. 250-255. ISBN 978-3-96098-511-2.
Rok
2019
Podkategorie
Kapitola v knize
Anotace
Kresba v prostoru vsunuje novou rovinu do sekvence prostorových plánů místa. Do pavilonu přicházíme skrze jednotlivé vrstvy. Moře – město – laguna – loď – Giardini – portál pavilonu – vnitřní prostor – kvádr světla – vystavená díla. Rovina Kresby jako by v sobě koncentrovala významy plánů před ní i za ní. A stala se obsahovým svorníkem, kvintesencí, významovou optickou čočkou. V jednotlivých plánech můžeme číst tytéž základní prvky a jejich interakce, existující a prolínající se ve všech měřítkových úrovních. Vertikály - kůlů, nároží domů, věží kostelů, lodních stožárů, sloupů křížů mířících k nebi. Horizontály - hladiny moře, nábřežní hrany, říms domů, ramen křížů. Kruhy - slunce, obrysů vodních vln, kuželů světla, křivek letu racků, kol na vodě, kupolí kostelů, oblouků mostů, okenních otvorů, ornamentech podlah. Tečny - vodních hladiny v doteku s nábřežní zdí, napjatých lan lodí, světelných paprsků. Šikminy - náklonu úvazových kůlů, stínů dotýkajících se hmot, hroutících se zdí. Spojnice - rozepjatých drátů, vodních kanálů, kamenných spár. Průsečíky - směřování stěn, průniků vesel s vodní hladinou. Těžiště - stability tvarů gondol, světla dopadajícího centrálními kupolemi kostelů. To vše se vzájemně dotýká, ovlivňuje a dohromady vytváří vztahovou strukturu. Její esenci můžeme vidět v Kresbě v prostoru Stanislava Kolíbala, a její stopy v architektuře pavilonu Otakara Novotného.
Autoři
Melková, P.
Publikováno v
Nakladatelství Archa – Pavel Jungmann, 2019. ISBN 978-80-87545-66-9.
Rok
2019
Podkategorie
Kniha
Anotace
We go through time and space of everyday. A feeling induced by our environment creates an image in our head. It is no longer an image of a real place but rather of its experience. It merges with our inner space and blends into the landscape of the soul.Expression clarifies the moment, taking it out of oblivion (“the term defies death”); and when the lines of words meet in a complete shape, they reconcile the soul through understanding and acceptance.In this book, we go through two times and spaces. While their foundation may be different in reality, the images of feelings are the same. They form a single line together.
Autoři
Melková, P. ed.
Publikováno v
Praha: Dokořán, 2019. ISBN 978-80-7363-970-9.
Rok
2019
Podkategorie
Kniha - sborník kapitol
Anotace
Kniha esejů o vnímání města. Pozvání Ke stolu! editorky Pavly Melkové svedlo dohromady devatenáct autorů z různých profesních oblastí. Jejich úkolem bylo identifikovat a literárně uchopit, každý sám za sebe, jedno téma, pro něj osobně důležité, vycházející z jeho vlastní zkušenosti vnímání města. U pomyslného stolu debatovali Pavla Melková, Jan Jehlík, Radkin Honzák, Petr Hlaváček, Tomáš Sedláček, Michal Kohout, Jana Tichá, Paul Vincent Koch, Josef Pleskot, Radek Špicar, Pavla Jazairiová, Benedikt Tomáš Mohelník, Miroslav Cikán, Denisa Václavová, Krištof Kintera, Ivan Gabal, Marie Pětová, Jiří Sádlo a Dalibor Veselý.
Autoři
Melková, P. - Blažek, P.
Publikováno v
Praha 1: NÁRODNÍ MUZEUM, 2019. ISBN 978-80-7036-600-4.
Rok
2019
Podkategorie
Kniha
Anotace
Eseje k výtvarnému a architektonickému dílu Hrana Vyšlo ve čtyřech světových jazycích: angličtina, němčina, polština, ruština. Přicházíme, více či méně, zdaleka. Z jiného města, jiné země. Z jiného místa, jiného času, jiné společnosti, jiného života. V hlavě vlastní myšlenky. Na práci, na rodinu, na to, co se stalo dnes ráno, co plánujeme na večer. Blížíme se k místu, které se na první pohled nijak neliší od okolí. Na druhý je zřejmé, že se s ním něco stalo. Obvyklé obrazy změnily svůj význam. Situace mluví a žádá si naše porozumění. Odchylka od všednosti mění naše vidění a nahlížení. Vidíme dům, který je, respektive kdysi býval, obyčejným domem, v běžném českém městečku. Žila v něm rodina, ne snad obyčejná, ale v mnoha ohledech žijící všední život. Rodina Palachových, do které se narodil Jan. Dům je proťatý hranou. Jako ztělesněná podoba hrany zla je dnes symbolem. Před padesáti lety byla ale hranou skutečnou, i když ne fyzickou. Hrana, která se vlomila do rodného domu, je zastřešujícím motivem celého památníku. Je metaforou situace zlomu, okamžiku uslyšení výzvy a osobního rozhodnutí na ni reagovat. Ostří hrany zla zasáhlo dům zvenčí, rozvrátilo domov, rodinu, vnitřní svět člověka. Ale zároveň bylo silou hodnoty domova a reakce člověka zastaveno. Hrana se stala výzvou, která zde byla uslyšena a vnitřní silou jednotlivce krajním způsobem zodpovězena. Ostří hrany zůstává a stává se výzvou k aktuální osobní odpovědi současnosti.
Autoři
Melková, P.
Publikováno v
In: Michal Škoda : tam někde daleko něčeho úplně = afar away over there what / texty: Pavla Melková ; překlady: Stephan von Pohl. Galerie Miroslava Kubíka, 2019. p. 10-55. ISBN 978-80-270-5896-9.
Rok
2019
Podkategorie
Kapitola v knize
Anotace
Prázdno mezi tvary, které je naplněné vztahy, tvoří vše prolínající vrstvu skutečnosti, jíž můžeme vnímat jako všem tvarům nadřazenou, a v jistém smyslu skutečnější. Sama o sobě je neuchopitelná. Lze ji hledat a zkoušet vidět – zobrazit její tvar ale možná jde právě jen přes obrysy objektů v ní, jejich vztah k ní, jejich rozpouštění se v ní. Je tajemná a nehmotná. Ale někdy se zdá, jako bychom jí dokázali až fyzicky cítit, vnímat, slyšet, vidět. Jsme v ní i my, jsme její součástí. I naše obrysy jsou relativní. Hledáme-li nejbližší, dívejme se za obzor. Podstatu tvarů zkoušejme rozeznat pod oblinami sněhu. Kontury světa v mlze. Střed v obkružujícím přibližování se. Přesný průběh linií v prostoru jejich rozechvění. Tvar cest v jejich směřování. Výšku nebe v očích padajícího. Hloubku moře v záblesku na hladině.
Autoři
Melková, P.
Publikováno v
Stavba. 2019, 02 20-25. ISSN 1210-9568.
Rok
2019
Podkategorie
Článek
Anotace
Veřejný prostor není v první řadě fyzická forma, ale situace. Situaci tvoří hmoty, děje a lidé. Kulisy, libreto, a herci s diváky v jednom. Situace je příběh. Ten, který se odehrává v daném okamžiku, a ten nesený pamětí – člověka, nebo místa samotného. Když navrhujeme podobu veřejného prostranství, nepřemýšlíme v první řadě o fyzické formě, ale o tom, co se v jeho prostoru všechno může dít? Co by tam lidé rádi dělali? Jaký je potenciál místa? K jakým zážitkům výchozí prostředí inspiruje? Kdo jsou lidé, kteří v něm budou žít?
Autoři
Melková, P.
Publikováno v
Nakladatelství Archa – Pavel Jungmann, 2019. ISBN 978-80-87545-65-2.
Rok
2019
Podkategorie
Kniha
Anotace
Sbírka poezie Pavly Melkové je propojena s autorskými deníky výtvarníka Michala Škody. Autoři nás společně provádějí cestou skrze obrazy vnímání prostředí našeho života. Procházíme časem a prostorem každodennosti. Pocit, který v nás prostředí vyvolává, vytváří obraz v naší hlavě. Není to už obraz reálného místa, ale prožitku z něj. Ten se stává součástí našeho vnitřního prostoru a propojuje se s krajinou duše. Slova poezie jsou obrazem, výtvarný obraz je poezií. Nabízejí nám jazyk prožívání místa, jazyk propojení našeho vnitřního prostoru s ním, jazyk zákoutí duše. Jeho čtení i vytváření prohlubuje citlivost a schopnost porozumění okolnímu světu i sobě samým. A možná dokáže být i jazykem - lávkou dorozumění člověka s člověkem.
Autoři
Melková, P.
Publikováno v
Stavba. 2019, 04 12-15. ISSN 1210-9568.
Rok
2019
Podkategorie
Článek
Anotace
Jednou z cest, jak ovlivňovat kvalitu prostředí okolo nás, je kromě jeho fyzického vytváření také zabývání se způsobem, jak ho vnímáme. Otevíráním, prohlubováním, zcitlivováním smyslů i mysli. V rámci dlouhodobého zkoumání vnímání prostoru, zaměřeného na jazyk čtení prostoru a od něj se odvíjející jazyk tvorby prostoru, se zabývám otázkou, jak může řeč výtvarného umění, které se vztahuje k prostoru, pomáhat divákovi objevovat řeč reálného prostředí vlastního života. Jazyk vnímání prostoru je zde interpretován na díle Alberta Giacomettiho.
Autoři
Melková, P.
Publikováno v
Stavba. 2018, 04 12-15. ISSN 1210-9568.
Rok
2018
Podkategorie
Článek
Anotace
Hledání umístění a podoby hranic prostoru bytí je jedním ze základních nástrojů tvorby architektury. A také častým tématem výtvarného umění, které odráží význam této otázky v lidském životě. Hledání hranic – mezi lidskou duší, lidským tělem a prostorem světa, prolíná také dílem Antonyho Gormleyho. Dotýká se otázek, které si vědomě či podvědomě klademe všichni: Kde tyto hranice jsou a jakou mají podobu? Jsou nepřekročitelnou bariérou, či sice vymezeným, ale propustným rozhraním? Jsou oporou bezpečí či omezující determinací? Jaký mají pro naši existenci význam?
Autoři
Melková, P.
Publikováno v
Stavba. 2018, 03 12-15. ISSN 1210-9568.
Rok
2018
Podkategorie
Článek
Anotace
16. bienále architektury v Benátkách se zabývalo tématem Freespace. Na základě čistě lingvistického výkladu je možné s významem slova freespace, jako vlastností architektury, polemizovat. Free znamená – mimo jiné - neomezený, neohraničený, nebránící. Základní vlastností architektury ale je, že vymezuje hmotnými prostředky prostor našeho života, nemůže tedy absolutně neomezovat - anebo přestává být fyzickou architekturou. Podstatné však je, že toto vymezení může být pro nás pozitivní oporou, nebo negativní determinací. Nejblíže kurátory zamýšlenému pojetí jsou asi pojmy volný či svobodný prostor. Ten můžeme pojmout ve dvou základních liniích. Soustředit se na formální podobu – volný prostor uvnitř vymezení fyzickými hmotami a zdůraznit, že jeho vytváření je nejzákladnější vlastností architektury. Nebo se zaměřit na vlastnosti architektury, ukazující, že jejím hlavním smyslem není tento prostor sám o sobě, ale způsob, jakým ovlivňuje život člověka v něm.

Za obsah této stránky zodpovídá: Ing. arch. Jan Jakub Tesař, Ph.D.