S ohledem na aktuální nařízení vlády v nouzovém stavu je veškerá KONTAKTNÍ výuka na FA ČVUT přerušena až do 1. 11. 2020.

Zprávy

V Krkonoších už se chodí po našich lávkách

Postavili je studenti, ale snesou srovnání s realizacemi profesionálů. Pět lávek z produkce Ústavu navrhování II slouží od podzimu návštěvníkům nejvyšších českých hor. Vznikly díky spolupráci FA ČVUT se Správou Krkonošského národního parku.
Lávka přes Černou strouhu, ateliér MáMA, foto Martin Čeněk

Na projektu se podílelo celkem 30 studentů z 5 ateliérů Ústavu navrhování II FA ČVUT. „Lávky pro KRNAP byly po úspěchu v mezinárodní soutěži Solar Decathlon prvním velkým design-build projektem našeho ústavu. Chtěli jsme nabídnout studentům alternativu k převažující tradiční výuce, aby mohli dotáhnout návrhy na papíře do reálné stavby,“ vzpomíná na začátek projektu v roce 2017 vedoucí ústavu Dalibor Hlaváček. Výsledkem je celkem pět lávek – dvě s lavičkami na Klínové cestě, konstrukce ve formě příhradového nosníku přes Medvědí potok, lávka ve tvaru trojúhelníku u Hrnčířských bud a lávka pro pěší i auta v Eliščině údolí.

Práce na území Krkonošského národního parku postavila před studenty řadu výzev. Museli lávky vymyslet tak, aby byly demontovatelné a s jednotlivými prvky se dalo snadno manipulovat i bez použití těžké techniky. Některé se nachází v lavinových oblastech, kde jejich tvar i konstrukční řešení odolává nárazu velkého množství sněhu.

Pro volbu materiálu byly klíčovým aspektem extrémní klimatické podmínky. Autoři lávky přes Hlubokou strouhu proto zvolili povětrnostně odolnou ocel Corten a absolvovali svářečský kurz, aby mohli sami vyrobit pochozí rošty. Nebo navrhli složitější části z oceli, když se, vzhledem k tradici a charakteru místa, nechtěli vzdát dřeva, které do hor patří.

Na návrzích začali studenti pracovat v říjnu 2017, stavba pak probíhala za asistence profesionálů, inženýrů i řemeslníků v lednu 2018 před budovou Fakulty architektury ČVUT. „Subtilnost konstrukce lávky u Hrnčířských bud se zrodila díky inspirativní spolupráci se statikem Trojského mostu ing. Vladimírem Janatou,“ popisuje vedoucí jednoho z ateliérů a koordinátorka projektu Hana Seho.

V červenci 2019 instalovali pracovníci KRNAP lávky na finální místa v horách. Před osazením museli odstranit původní dosluhující mostky a upravit terén. Nejnáročnější příprava byla u Rennerova potoka v Eliščině údolí, kde bylo třeba opravit a z místního kamene vyskládat pilíře, do kterých je lávka ukotvena. Zato ji sem bylo možné dovézt a osadit pomocí jeřábu. Ostatní lávky v odlehlých lokalitách se na místa dopravovaly ručně na podvozku, přesto jejich instalace nezabrala víc než 14 dní.

Podle mluvčího Správy KRNAP Radka Drahného je spolupráce se studenty architektury oboustranně přínosná: „Mladí lidé jsou otevření netradičním řešením a přicházejí s návrhy, které mohou být zajímavé i pro běžné návštěvníky hor. Zároveň se mohou podílet na tvorbě něčeho skutečného a užitečného.“

Lávka Medvědí boudy, 50.7641311N, 15.5906222E

Pedagogické vedení: Petr Kordovský, Ladislav Vrbata, ateliér Kordovský

Studentský tým: Ondřej Novák, Jakub Bilan, Tereza Kosíková, Adéla Šeflová, Nina Třísková, Irena Zmeškalová

Lávka na Medvědím potoce se nachází na turistické, cyklistické i běžkařské trase přímo spojující východ se západem Krkonoš. Jednoduchá, ale výrazná dřevěná příhradová konstrukce překlenuje úžlabí Medvědího dolu ve výšce 1020 m n. m.

Lávka Medvědí boudy, ateliér Kordovský – Vrbata, foto Martin Čeněk
Lávka Medvědí boudy, ateliér Kordovský – Vrbata, foto Martin Čeněk

Lávka přes Hlubokou strouhu, Klínová cesta, 50.7171494N, 15.6340978E

Pedagogické vedení: Dalibor Hlaváček, Martin Čeněk, ateliér Hlaváček – Čeněk

Studentský tým: Tomáš Minarovič, Michal Bílek, Jan Binter, Tereza Chvojková, Ondřej Králík, Matěj Kulhavý, Petra Lálová, Eliška Müllerová, Pavel Struhař

Minimum míst k odpočinku a jedinečné výhledy do údolí stojí za konceptem lávky přes Hlubokou strouhu. Lávka se nachází na úbočí Stohu, v místě, kde Hlubokou strouhu překonává modrá turistická stezka, vedoucí ze Špindlerova Mlýna na Klínové Boudy. Její tvar vychází z terénní konfigurace žlabu a z pohybu návštěvníků. Součástí lávky je lavička, která se obrací směrem do údolí.

Lávka přes Hlubokou strouhu, ateliér Hlaváček – Čeněk, foto Martin Čeněk
Lávka přes Hlubokou strouhu, ateliér Hlaváček – Čeněk, foto Martin Čeněk

Lávka přes Černou strouhu, Klínová cesta, 50.7163308N, 15.6238436E

Pedagogické vedení: Josef Mádr, Šárka Malošíková, ateliér Mádr

Studentský tým: Tereza Červená, Daniel Homola, Lucie Kolenová, Jakub Svitek, Adam Škarka

Lávka v lavinové oblasti kopíruje terén a přirozeně se stáčí ve směru stezky. Dva hlavní nosníky překonávají sedmimetrový rozpon a přirozeně propojují dvě různé výškové úrovně. Po horní linii vnějšího nosníku probíhá lavička, ze které je výhled do údolí. Cedrové dřevo, ze kterého je lávka vyrobena i téměř dva roky po dokončení exoticky voní.

Lávka přes Černou strouhu, ateliér MáMA, foto Martin Čeněk
Lávka přes Černou strouhu, ateliér MáMA, foto Martin Čeněk

Lávka u Hrnčířských bud, Idina cesta, 50.6703531N, 15.7133542E

Pedagogické vedení: Hana Seho, Jan Světlík, ateliér Seho

Studentský tým: Anna Bredová, Monika Jůzová, Vojtěch Sigl, Matouš Štrba, Štěpán Tylš

Lávka přes Čistou u Hrnčířských bud je umístěna v úzké rokli a v ostré zatáčce. Její prostorově výrazná forma je tvořena sedmi dřevěnými rovnoramennými trojúhelníky, které jsou propojeny ocelovými prvky a vznášejí se díky ocelovým táhlům. Do této základní konstrukční schránky je vložený „běhoun“ lávky z fošen. Ten, kdo konstrukcí lávky prochází, může prozkoumat každý detail a dotknout se jednotlivých prvků.

Lávka u Hrnčířských bud, ateliér Seho – Světlík, foto Martin Čeněk
Lávka u Hrnčířských bud, ateliér Seho – Světlík, foto Martin Čeněk

Lávka přes Rennerův potok, Eliščino údolí, 50.7265942N, 15.8108042E

Pedagogické vedení: Zdeněk Zavřel, Robert Jelínek, ateliér Zavřel

Studentský tým: Adam Bujok, Michaela Černá, Anton Lukáč, Vojtěch Palm, Filip Zdvořák

Lávka v Eliščině údolí nedaleko Rennerových bud je navržena tak, aby ji bylo možné přejet autem. V principu robustním a těžkým konstrukčním prvkům se studenti vyhnuli tak, že nosnou konstrukci složili z více kratších dřevěných trámů, se kterými mohli lépe manipulovat. Návrh také omezuje velké plochy, na kterých by se mohla držet voda. Autoři zvolili tradiční místní materiál dřevo, spojovací prvky jsou kvůli jejich odolnosti ocelové.

Lávka přes Rennerův potok, ateliér Zavřel, foto Martin Čeněk
Lávka přes Rennerův potok, ateliér Zavřel, foto Martin Čeněk

Za obsah této stránky zodpovídá: doc. Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D.