VĚZNICE TÁBOR

Téma vězení je dodnes bráno v našem kontextu jako tabu. Společnost se často staví k trestu odnětí svobody jako k samozřejmé součásti spravedlnosti, ale zároveň vězení vytlačuje na okraj zájmu, fyzicky, vizuálně i symbolicky. Architektura věznic bývá skrytá, neviditelná a často rezignuje na hledání hodnot, které by přesahovali funkci izolace. V mém návrhu jsem se snažil tuto hranici překročit. Věřím, že i prostředí vězení může nést určitou míru důstojnosti, nejen pro odsouzené, ale i pro ty, kdo v něm pracují. Nejde o zpochybnění samotného trestu, ale o otázku, jak může prostor ovlivnit proces nápravy, vnímání svobody a možnost návratu do společnosti.